Dušan Marek

1. 10. 2002 / Arthur Cantrill
profil

Výtvarník a režisér Dušan Marek je u nás téměř neznámý. Narozen roku 1926 v Bítouchově v severních Čechách, odchází brzy do emigrace, kde realizoval od roku 1948 řadu pozoruhodných filmů založených na průkopnických experimentálních animačních technikách. Vytvořil v emigraci řadu významných filmů, které však u nás dosud nikdo neměl možnost vidět. Marek byl filmařem i výtvarníkem silně ovlivněným surrealismem. V tomto duchu rozvíjel (zejména v pozdějších filmech) i linii avantgardy narativní. Jeho výtvarné práce jsou dnes významnou součástí australských galerií a byly představeny na řadě výstav.

Marek studoval malbu již ve svém rodišti v severních Čechách, posléze na akademii v Praze u důrazného obhájce moderního umění Františka Tichého. V polovině 40. let se začíná věnovat vlastní tvorbě, silně ovlivněn tehdejší výstavou francouzských surrealistů v Praze. Roku 1948, ve dvaceti letech, Marek svou práci v Praze opouští, ale v tvorbě v surrealistickém duchu pokračuje v německém uprchlickém táboře a během cesty na lodi do Austrálie./1 Během prvních let v emigraci se Marek pohybuje mezi Adelaide, kde již žijí jeho příbuzní, městy Hobart, Sydney a Papuou-Novou Guineou. Roku 1952 v Sydney vytváří dvě pozoruhodné animace: Light of the Darkness (Světlo temnoty, 5 min., barva) a Fisherman's Holiday (Rybářovy prázdniny, 2 min. 45 s, čb.). V Rabaulu o čtyři roky později realizuje film Nightmare (Přízrak, 6 min. 38 s, barva) známý také pod názvem The Magician (Čaroděj). Ve všech těchto němých 16mm filmech pracuje s třírozměrnými loutkami, nebo s plastelínou, kubisticky a expresionisticky stylizované prostředí těchto filmů připomíná českou animátorskou školu. Zvláště výtvarné pojetí loutek v Nightmare předjímá stylizované charaktery jeho pozdějších ploškových animací. Animace a výtvarné pojetí vykazují známky značné pokročilosti - rozhodně nevypadají jako práce začátečníka.

Plastelínová animace Light of the Darkness natočená na materiál Kodachrome se zdá být v Markově filmografii nejvíce ovlivněn surrealismem. Výtvarné pojetí je do značné míry reminiscencí Chirica. Film prostupuje pocit neznámých, temných sil. Podivné dění je řízeno čarodějnou postavou s živou lidskou rukou: bitva na policejní stanici, setkání muže a ženy ve městě, na pláži (kde se muž stává zvířetem), na lovu v pralese. V jedné scéně se mužská figura vznese vzhůru a ke hrůze ženy se rozpadá na kusy. Na konci je čarodějův obličej prostřiháván jednotlivými okénky se zkřivenou tváří Dušana Marka.

V krutě groteskním Fisherman's Holiday využívá Marek členěných loutek. Ve středověkém městě na obloukovém mostíku rybaří muž, vedle něj stojí socha - ženský akt. Při nahazování udice muž naneštěstí zachytí kolem jedoucího cyklistu, rozhoupe jej, cyklistova hlava se oddělí od těla a rybář ji použije jako návnadu. Cyklistův přítel se psem, obraceje do sebe láhev vína, se k nim připojuje. Hlava je nyní odstraněna a rozverní duchové se snaží povalit sochu, aby pózující cyklista mohl zaujmout místo na jejím soklu.

Film Nightmare je řešen další pozoruhodnou výtvarnou technikou. Pokřivené dřevěné loutky (kostýmy jsou dílem Markovy ženy Heleny) jsou v detailních a polodetailních záběrech ovládány v reálném čase pomocí drátěné kostry. Široké záběry jsou řešeny pookénkovou animací.

Útulný maloměstský hotel je vyrušen zvláštní událostí: přijíždí tajemný návštěvník se zeleným obličejem. Personál i hosté jsou v šoku, když jej sledují, jak popíjí kyselinu sírovou. I otrlý číšník je na rozpacích, manželce hoteliéra při pohledu na něj vstávají vlasy hrůzou na hlavě (později si při líčení odjímá ústa a nahrazuje je jinak barevnými). Otáčející se větrák na stropě dává tušit, že atmosféra začíná houstnout. Správce hotelu podřimuje nad karetní partií s kartami zdobenými soft-porno obrázky. Jeden z hostů se upíjí k smrti, padá do gramofonu, rozhazuje desky. Tajemný návštěvník odchází, ale zase se vrací a klepe na dveře hotelu. Správce se hroutí a my sledujeme klíčovou dírkou z pohledu nezvaného hosta, jak se jej správcová pokouší křísit.

Na dvouměsíčním výletu z Papue-Nové Guiney do Adelaide natočil Marek v roce 1956 krátký, fantaskně barevný film o vesmírném cestovateli s použitím stylizované ploškové animace: Spaceman Number One (Kosmonaut č. 1, 2 min. 22 s, barva). Muž čte v novinách článek o vesmírné cestě a rázem se na ní sám ocitá, nebo spíše jeho oči opustily tělo a přesunuly se do vesmírné lodi. Střetává se s vesmírnými příšerami, včetně jedné, která řídí vesmírnou dopravu, navštěvuje měsíční krajinu a jeho oči se vrací zpět do těla/2.

Z těchto raných filmů neexistují zvukové ani jiné kopie, pouze sestříhaný originál na inverzním materiálu. Helena Marková popisuje, že dokončit zvukovou stopu v Rabaulu a v Adelaide bylo téměř nemožné. Částečně díky Markovým jazykovým problémům, ale krom toho i proto, že když Marek cokoliv včetně obrazů dokončil, snažil se to opustit a začít něco nového. Možná cítil, že filmy budou lépe fungovat v němé podobě.

Markovi pobývali na Papue-Nové Guinee v letech 1954-1959. Dušan Marek pracoval jako fotograf, dělník na plantážích, strojník na nákladní lodi. V roce 1958 natáčí dokument o koprových plantážích Copra and Cocoa (Kopra a kokos), který je však zakázán plantážní společností, a dále Mountain Festival in New Britain (Horský festival v Nové Británii, 16 min., barva).

V Adelaide znovu pokračoval na filmu Three Wise Men of Gotham (Tři mudrci z Kocourkova, 1 min., 1959-60, čb., němý), krátké ploškové animaci předjímající již výtvarnou stylizací následující 8 Nursery Rhymes (8 říkadel, 16mm, barva, 1960). Ve zvukové stopě se zde objevují převážně známá říkadla z Oxford Book of Nursery Rhymes. Animace je působivá, nijak povýšená, stylově připomínající práce Ronalda Dahla, tvarování postav svérázné, téměř kubistické.

Roku 1962 Marek natáčí Adam and Eve (Adam a Eva, 10 min., zvukový, barva), téměř abstraktní animovanou alegorii humanismu 'od stvoření k bombě', partnerských vztahů a ztráty nevinnosti. Film získal velkou cenu Australského filmového institutu a ceny na festivalech ve Vancouveru, Benátkách a Chicagu. Marek použil geometricky stylizované lidské postavy s řadou výměnných grafických prvků. Většinou kruhové plochy, v různých barvách a texturách, pookénkově alternované, vytvářejí pulzující energický efekt, 'průhledné fluidum', jak jej sám nazýval. I přes odklon od surrealistického vidění je tento film nejblíže jeho malířským pracem.

Ian Davison popsal spolupráci na zvuku k filmu: "Protože jsem věděl, že Marek vyniká jako zaujatý improvizátor, navrhl jsem použít 4 synchronně spřažené zvukové záznamy (2 pásky a 2 gramodesky) zaznamenávané na jeden synchronizovaný magnetofon. Originální film byl promítán z projektoru s přesným chodem a Dušan přepínal stiskem tlačítek různé nahrávky podle toho, jak měl pocit, že se hodí k obrazu. Po pár pokusech to šlapalo jako hodinky."/3 Tato neobvyklá a pro Marka zcela ideální metoda připomíná současné samplovací techniky.

V letech 1960-61 Marek realizoval ještě jeden němý film, předcházející Adam and Eve, pod názvem One Dotty Adventure (Bláznivé dobrodružství) - černobíle, s využitím prakticky stejných geometrických postav, ovšem bez vibračního efektu, s jiným pozadím a dějem. Žena vybuduje dům tvořený jednoduchými černými liniemi, a když jsou s mužem pryč, vnikne do něj vetřelec se čtvercovou hlavou, kterého po návratu znovu vyženou.

V roce 1962 natáčí také film The Magic Trumpet (Kouzelná trumpeta), animovanou satiru o úskočnosti mocných, včetně světa médií. Na filmu spolupracoval s producentskou firmou Tim Burstall's Eltham Films (Anim-Ad Films/4, Adelaide and Eltham Films Melbourne, jak stojí v titulcích). Burstall se setkal s Markem v Adelaide v Markově domě sousedícím s Kim Bonythom Gallery a nabídl mu spolupráci. Sám napsal scénář a režíroval hlasový komentář, hudbu skládal Michal Kenny. Marek zde znovu používá ploškovou animaci, méně abstraktní než v Adam and Eve. Film vypráví o chlapci Willym a jeho příteli, uvězněném tulákovi Rufusovi. Ten dává Willymu trumpetu, jež doslova otáčí svět vzhůru nohama: premiéra (nakresleného podle skutečného předsedy vlády Roberta Menziese s hustým obočím) i vydavatele novin otočí vzhůru nohama poté, co oba odmítnou osvobodit jeho přítele. Premiér rozpozná v trumpetě nástroj moci a nabídne Rufusovi, aby se stal ředitelem centra trumpetového výzkumu. Když se však všichni snaží Rufusovu hru zastavit, trumpeta je zničena. Film končí Willyho foukáním do tuby, která celý efekt ještě umocňuje.

Markovo výtvarné pojetí a animační techniky byly v té době pozoruhodné - měl výrazný smysl pro načasování pohybů a charakterizaci postav. Práce Dušana Marka by měla být nyní přehodnocena vzhledem k objevení jeho raných filmů, z nichž mnohé dosud nebyly veřejně promítány, byl pravděpodobně předním australským animátorem, ačkoliv nepracoval na filmech v hlavním proudu. Papírové postavy v The Magic Trumpet jsou ekonomicky převedeny do jednoduchých vystřihovaných tvarů, čtverce, kruhu, trojúhelníku. Oči chlapce rostou, stahují se a vibrují v okamžicích vypětí ve znamení postupů rozvinutých v Adam and Eve. Použity jsou rychlá dvousnímková animace barevných a různě strukturovaných disků a vzorky nalezené v časopiseckých ilustracích. Postava vydavatele je extrémně stylizovaná až do bodu, kdy je figura, částečně složená z novinového papíru, těžko rozpoznatelná jako lidská bytost. Na pozadí koláže fotografií a původních kreseb (boty s prsty pocházejí z obrazu Červený model od René Magritta, Markova oblíbeného surrealisty). Výtvarné pojetí Magic Trumpet je skoro až příliš působivé a vyspělé na nenáročnou hříčku.

V roce 1963 následoval film Windmills (Větrné mlýny) - animace dětských kreseb evokující synkretickou sensibilitu dětství v dialogu se sensibilitou surrealistů. Jakoby Marek chtěl poté, co si osvojil animátorské techniky, udělat krok zpět a obnovit svou tvorbu naivními prvky.

Dětské kresby se silnými "art brut" kvalitami opatřil pro film Markův přítel, tiskař Udo Sellbach, učitel na umělecké škole St. Peter's College. Marek kresby kombinoval s jeho vlastními pracemi, především v pozadí.

Je škoda, že Marek kromě animované sekvence v Cobweb on a Parachute již nikdy nedokončil další čistě animovaný film. Poté se pustil do dvou celovečerních narativních experimentů. Snad měl pocit, že herecká akce poskytuje úrodnější půdu pro surrealistický náhled, nalézání zázračného v každodenní realitě. Filmy Cobweb on a Parachute (Pavučina na padáku, 35mm, 70 min., barva, 1966-67) a The World was Made Flesh (16mm, 70 min., čb., 1971) jsou oba více spjaty s jeho surrealistickou malbou než s animací. Jde o filmy, ve kterých, jak poznamenal Bernice Murphy roku 1979, "je nejpozoruhodnějším způsob, jakým jsou kombinovány abstraktní a (naturalisticky) 'živé' sekvence"./5

Cobweb je silnou osobní výpovědí. Marek a jeho alter ego, nebo jeho podvědomí, a postava s chiricovskou maskou jsou jediné postavy ve filmu, pomineme-li přechodnou vizi nahé ženy odkazující k pohlavnímu životu protagonisty. Markův hlas je slyšet přes poetický komentář krize, nebo konfliktu mezi vědomím a podvědomím (nebo jak by řekl Jung: "boj s jeho stínovým já"/6) a jeho konečné vítězství.

Jsi jako vítr
Dávající sílit kořenům
Růstu novým
A skrz ně nachází odpovědi, nové kvality
Kořeny, pak žíly v mém těle

Taková jsou úvodní slova, nejprve šeptaná a pak ještě dvakrát opakovaná v průběhu filmu. Hlas byl smíchán s hlasy ptáků a dalšími přírodními zvuky, občas s dalšími zvuky jako jsou rytmické perkuse. Obrazy jsou skládané v hudební kompozici pomalých pasáží přerušovaných téměř abstraktními klustery znamenitě komponovaných montáží pohybů, struktur a barev, stejně tak jako interakce vědomí a podvědomí vydává umělci "velkou část přírody, přirozenost samu"/7. Film končí zvláštní sebereflexí, kdy Markovo podvědomí vstupuje do studia a skrze animovanou sekvenci kontroluje závěr filmu. Cobweb on a Parachute je mimořádně zajímavý film, uvědomíme-li si, že jde o první Markův pokus s hereckou akcí v experimentální filmu.

Je velká škoda pro australský film, že Cobweb nebyl kvůli sporům s produkční společností Fontana Film nikdy oficiálně uveden. Po nesmyslných dohadech o rozdělení možného zisku z filmu společnost zabavila originální nesestříhaný negativ (později jeho části použila v jiných filmech) a Markovi zůstala v rukou pouze poškozená 35mm černobílá pracovní kopie postrádající prolínačky, dvojexpozice a zvukovou stopu. Později vytvořil 16mm kopii s původním zvukem /ještě později byl původní zvuk na 35mm nenávratně zničen). Tato verze je i podkladem v současnosti existující videokazety, která pochází z Markem vyčištěného 35mm hrubého materiálu./8

Následující text dodaný autorem pro první Australian Filmmaker's Festival v roce 1971 sumarizuje téma And the Word Was Made Flesh:

"Zemřel jsem nerostem a stal se rostlinou / Zemřel jsem rostlinou a vstal zvířetem / Zemřel jsme zvířetem a byl mužem / proč bych se měl bát / když jsem smrtí ztrácel / stanu se něčím, co je nepředstavitelné / nenech mě existovat."

Úmyslem bylo potvrzení důležitosti vnitřní svobody v nás, vzdor nátlaku a zmatkům každodenního života: "Myslím, že je třeba dovolit vnějšímu prostředí, aby nás formovalo..."/9. Marek chtěl připomenout divákům v souladu s jejich vnitřní představivostí a podvědomím skrze "pomalu kráčející a plovoucí filmový čas". Chtěl se vyhnout zahlcení diváka událostmi, které by mohly znemožňovat tento druh kontaktu v okamžiku vnímání.

Ve filmu se objevili studenti Flindersovy university, z nichž Marek dostal neuvěřitelné herecké výkony. V interview z roku 1971 mluví Marek o přínosu studentů: "(...) muž v kostele (...) někdy jsem měl pocit, že je v transu (...) - způsob, jakým pomalu shlížel dolů s pomalu se pohybujícíma očima, téměř nepozorovatelný pohyb s nepatrným zachvíváním. Bylo fascinující jej sledovat, byl velmi mladý a bylo tu nějaké spojení, které bylo fascinující."

V And the Word Was Made Flesh je evidentní jeho okouzlení australskou krajinou, jejím neevropským charakterem. Nalézá surrealistické rezonance v detailu keřů, obřím falickém lusku nebo v krystalu ukrývajícím ve filmu podobu ženy. Marek chtěl natočit film na barevný 35mm materiál ("...mohlo by tu být mnohem více rychlých, jednookénkových prostřihů..."/10, ale poté, co mu Experimental Film and Television Fund udělil grant 2.500 místo 5.000 USD, které žádal, musel se rozhodnout pro černobílý 16mm negativ).

Dušan Marek byl silně přitahován k filmovému médiu propůjčenému surrealismu, ale současně si byl vědom problému nepřístupnosti filmů pro publikum navyklé na běžný mainstreamový film. Neustále vzhlížel k příkladu hudby jako tradiční formy existující v čase, s důvěrou, že diváci vstoupí do obtížné struktury filmů, bude-li založena na principech hudební skladby.

Jeho poslední film Glide If You Can (Leť, jestli chceš, 30 min., 16mm, zvukový, čb.) byl natočen ve spolupráci s jeho tehdejšími studenty v Hobartu v roce 1975. Marek umírá v Adelaide roku 1993.

  • Filmografie:
  • 1952 Light of the Darkness
  • 1952 Fisherman's Holiday
  • 1956 Nightmare/The Magician
  • 1956 Spaceman Number One
  • 1958 Copra and Cocoa
  • 1958-59 Mountain Festival in New Britain
  • 1959-60 Three Wise Men of Gotham
  • 1960 8 Nursery Rhymes
  • 1960-61 One Dotty Adventure
  • 1962 Adam and Eve
  • 1962 The Magic Trumpet
  • 1963 Windmills
  • 1966-67 Cobweb on a Parachute
  • 1971 And the World was Made Flesh
  • 1975 Glide If You Can

Mimořádné poděkování Cantrills Filmnotes za bezplatné poskytnutí práv k překladu. Některé části textu byly se souhlasem autora pozměněny vzhledem k lokalizaci překladu. http://128.250.152.26/staff/arthur/filmnotes.html).

(Překlad Martin Blažíček)

  • Poznámky:
  • 1) Tyto práce byly vystaveny mj. na výstavě Surrealism - Revolution by Night v australské Canbeře v roce 1993.
  • 2) První vesmírná loď byla vypuštěna v SSSR roce 1957 a první pilotovaný let Jurije Gagarina se uskutečnil v dubnu 1962.
  • 3) Z korespondence s Ianem Davisonem, 1996.
  • 4) Helena Marková se domnívá, že tento název byl převzat na návrh Tima Burstalla. Zdá se, že Marek nikdy neuvažoval o komerčním zhodnocení animovaných filmů. Vlastně příliš o prodej svých filmů neusiloval nikdy. ("Ad" v názvu společnosti může být zkratkou pro reklamu. - pozn. překl.)
  • 5) Bernice Murphy: Dušan Marek. Katalog vydaný Macquarie Gallery, Sydney 1979, s. 50.
  • 6) Jak zdůraznil Ian Davison ve stati Dušan Marek 1926-1993. Agenda, č.30-31, s. 9.
  • 7) Cantrills Filmnotes 1971, č. 6, s. 13.
  • 8) V současnosti práva na tento přepis vlastní National Library Film Lending Collection v Canbeře. Podle interview Arthura Cantrilla s Dušanem Markem, září 1992.
  • 9) Cantrills Filmnotes 1971, č. 6, s. 7-13.
  • 10) Tamtéž.
Zpět

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Evropský film

23 / říjen 2002
Více