Teče ti z uší krev, nasaď si sluchátka

Hudební videoklipy jsou jen malou součástí globálního mediálního spektáklu a zábavního průmyslu. Nicméně součástí, jež efektivně překonává národní hranice a smazává kulturní rozdíly. Způsob, jakým tvůrci videoklipů ztvárňují válečné konflikty, vypovídá výmluvně o fenoménu, jenž se zdá být pro západní civilizaci životodárnou nezbytností. Text se věnuje korpusu „válečných“ videoklipů počínaje tím k písni Wake Me Up When September Ends od skupiny Green Day, přes When You’re Gone od Avril Lavigne, This is War skupiny 30 Seconds To Mars, Now skupiny Paramore, Empire od formace Kasabian až po Part of Me od Katy Perry a k Písni padlých Martina Maxy. Nepůjde ani tak o analýzu forem kulturní propagandy, jako o pojmenování obrazů, na které se v rámci zábavního průmyslu rádi díváme, aniž bychom si uvědomovali, že tímto díváním se před našimi zraky skrývá něco daleko podstatnějšího. Co vidíme, když si myslíme, že se díváme na válku?