Samé palce aneb Má filmová kritika budoucnost?
Přečte si někdo tento text? (Příliš mnoho slov a málo obrázků.) Čte někdo tento časopis? (Každý článek v něm chce být opravdové jídlo, nikoli jen kuřecí kousky z McDonaldu.) Čte vůbec někdo filmovou kritiku? (Chybí jí důraz, ukázky, palce.) A umí ještě někdo číst? (Dnes je daleko zábavnější a méně pracné se pouze dívat).
Moje matka si schovává tištěné reklamy na filmy, v nichž se objevuje moje jméno, a pak je magnetem přichytí na lednici. Úspěšnost mé kariéry filmového kritika v časopise Time posuzuje podle velikosti a četnosti citátů, které si PR oddělení vybírají k propagaci svých výtvorů. Máma mi vždycky kladla na srdce, že když o filmu nelze říct nic dobrého, je lepší neříkat vůbec nic. Pokud uplyne měsíc či dva bez jediného propagačního citátu, začne být nesvá. „Ten Jeffrey Lyons,“ vrní, když studuje reklamy, „ale musí být hrozně milý člověk. Líbí se mu snad všechno.“ Představuji si lednici matky Jeffreyho Lyonse, posetou nadšenými citáty. Musí být nejspíš tak velká jako mrazáky v masokombinátu.
Jeffrey Lyons není filmovým kritikem, pouze jej hraje v televizi. Tento filmový mudrc z pořadu Sneak Previews na stanici PBS a WPIX nedisponuje žádnými myšlenkami, důvtipem či názory, o které by se mohl podělit s diváky. Pro...