Nesmrtelnost fragmentů / IMMORTALITY

Roland Barthes uvažoval o biografiích, jak měl i jindy ve zvyku: jako o útvaru nutně neúplném, tedy fragmentárním. Za ústřední životopisnou jednotku proto ustanovil biografém: útržek neodkazující jen k osobě, jejíž život je v biografickém textu zachycován, ale především ke čtenáři takového textu. Právě čtenář je totiž podle Barthese tím, kdo teprve životopisu vdechuje život. A to ve chvíli, kdy se jej nějaký biografický útržek niterně dotkne a spustí v něm vlnu asociací, obvykle spjatých s vlastními prožitky, myšlenkami, pocity. Plně rekonstruovat skutečnou osobu „za textem“ nelze, myslel si Barthes. Je ale možné s ní skrze životní střípky učinit letmý kontakt, obrazně řečeno přiložit prst na její prst, a tak její život částečně prodloužit, přetransformovat a posunout ve věčném proudu textů a jejich psaní dál. Biografém je právě takovým prchavým bodem dotyk

Interaktivní film (případně filmová videohra) IMMORTALITY tvůrce Sama Barlowa se zdá být výstižným zhmotněním fragmentárního životopisu. Jeho biografickým subjektem je herečka Marissa Marcel, jež se mezi roky 1968–1999 objevila ve třech nedokončených filmech a poté se záhadně vytratila. Marissa Marcel, famózně ztvárněná takřka neznámou Manon Gage, je fikční...