Poklony mistrovi / Ozuovy ozvuky v japonském filmu
Jasudžiró Ozu ovlivnil svým dílem filmaře z různých koutů světa, včetně osobností jako Abbás Kiarostamí, Paul Schrader, Wim Wenders nebo Claire Denis. Výrazně se otiskl i do tvorby japonských tvůrců odlišného založení. Chou Siao-sien, Šóhei Imamura a Masajuki Suo jsou příkladem tří různých filmařských přístupů, generací, témat i žánrů. Všichni se také k Ozuovi stavěli různě, ačkoli lze u všech pozorovat jeho podobně silný vliv.
Milovník vlaků
Chou Siao-sien patří k nejvýznamnějším osobnostem tchajwanské nové vlny, ale pracoval i v Japonsku. Mezinárodní renomé si získal už na přelomu osmdesátých a devadesátých let, když v roce 1989 vyhrál Zlatého lva v Benátkách za Město smutku (Pei-čching čchen-š) a na festivalu v Cannes získal cenu poroty za Loutkáře (Si meng ren sheng, 1993). Mezi žánrově různorodými filmy natočil i Café Lumière (Kóhí džikó, 2004), poctu Jasudžiróovi Ozuovi. Siao-sien vykresluje současné Tokio očima těhotné dvacetileté spisovatelky Jóko (japonsko-tchajwanská popová hvězda Jó Hitoto) a jejího přítele, prodavače knih Hadžimeho (Tadanobu Asano). Ve filmu zkombinoval vlastní témata včetně tchajwanského odrazu...