Sci-fi detektivka bez zálohy / Bod obnovy
Bod obnovy si ještě při prvních festivalových uvedeních získal přívlastek „první seriózní česká sci-fi“ a předem marketingově těží z představy, že spekulativní fantastiku pro českou kinematografii (znovu)objevuje. Před revolucí u nás byla sci-fi nejčastěji spojována s komedií, především ve filmech Václava Vorlíčka a Oldřicha Lipského, nicméně s nadsázkou před nimi pracoval i Karel Zeman. Dlouhou tradici mají také dětské filmy s vědecko-fantastickými prvky. Co se týče vážněji laděných domácích sci-fi, najdeme tu vzájemně dost odlišné filmy od dvou Vávrových adaptací Čapkova Krakatitu přes šedesátkové snímky Ikarie XB 1 a Konec srpna v hotelu Ozon, pozdně osmdesátkovou Vlčí boudu nebo Massebu až po bizarní raně devadesátkové opusy Poslední přesun a Nexus nebo nedávná Běžná selhání.
Režisér Robert Hloz s celovečerním debutem Bod obnovy nenavazuje ani na jeden z předrevolučních proudů a pevně se drží futuristické představy, jakou známe z hollywoodských produkcí. Film představuje futuristickou Evropu roku 2041, kde lidé mají možnost životní zálohy, pokud zemřou nepřirozenou smrtí. Musí se však manuálně zálohovat, přičemž záloha musí být stará...