Dlouhá cesta k lidskosti / Filmové archetypy umělé inteligence

Umělá inteligence je už dlouhou dobu jsou částí literárních nebo filmových vyprávění. Každoročně vzniká množství děl, v nichž AI představuje buď hrozbu, nebo naopak pomoc lidstvu. Vstupují do společenského dialogu o důsledcích rychlého rozvoje technologií a vyvolávají diskusi o souvisejících etických otázkách. Tyto dva archetypální protipóly v umění silně zakořenily, což dokládají i desítky filmových projektů. Některé se však snaží tyto kategorie nabourat a skrze předpoklad umělosti proniknout hlouběji do podstaty lidskosti.

Ohrožovat, nebo pomáhat

Umělou inteligenci jako možnou hrozbu pro lidstvo ztvárňují primárně filmy s dystopickými scénáři, které mnohdy nastolují obecné otázky ohledně technologického pokroku a budoucnosti. Současně podněcují k filozofickým úvahám a pronikají k podstatě lidskosti, etiky a eventuálních dopadů pokročilých technologií. Tyto snímky často reflektují obavy ze zneužití umělé inteligence, dilemata a existenciální otázky spojené s rapidním technologickým rozvojem. Strach, že lidstvo ztratí kontrolu nad umělou inteligencí, je patrný i v sérii Matrix nebo ve snímku Já, robot (I, Robot, 2004), založeném na příbězích Isaaca Asimova. Tituly...