Michal Kindernay

Podle kanadského profesora informačního umění Stephena Wilsona by se dnes umělci měli přímo účastnit výzkumných aktivit, a ne je pouze komentovat. Michal Kindernay (1978) jeho vizi odpovídá: rád se někdy cítí jako vědec, který „odhaluje křehké, ale zásadní vztahy mezi přírodou a technologiemi“. Letos v září obhájil v Centru audiovizuálních studií na pražské FAMU svou diplomovou práci Ve větru: Umělecké reflexe větrných a elektromagnetických jevů  a současně prezentoval jednu ze svých vlastnoručně vyrobených kamer.

Jedním z výsledků Kindernayova současného výzkumu je kamera poháněna větrem — když zafouká, spustí se. „Vítr tu slouží jako metafora i hnací jednotka. Běžné přístroje mají standardizovaný počet snímků za vteřinu, kdežto když se použije přírodní vstup, má záznam úplné jiný charakter, vysvětluje princip svého vynálezu. Větrnou kameru stvořil v rámci dlouhodobého projektu Time Inventors' Kabinetu ( TIK), na němž spolupracují umělci i teoretici z různých zemí i polí působnosti. Cílem těchto „vynálezců času” je vytvořit propojenou síť tvůrčích laboratoří s ekologickým přístupem, které by pozorovaly přírodní procesy v čase pomocí nových technologií. Členové TIKu vytvářejí vlastní nástroje, které používají ke generováni nových...