Vraždy v první osobě / Maniak

Konvence tzv. hlediskových záběrů, tedy záběrů, které prezentují subjektivní pohled některé z postav, je v hororu spojovaná především s filmem Pátek třináctého a jeho pokračováními, jež patří k ustanovujícím dílům subžánru slasher. Už první díl této série byl plný záběrů snímajících postavy ze vzdáleného, jakoby skrytého místa, což evokovalo pohled tajuplného vraha pozorujícího své oběti. Nový remake snímku Maniak, který vznikl ve stejném roce jako první Pátek třináctého, učinil právě z hlediskových záběrů z pohledu vraha své ústřední téma.

Původního Maniaka režiséra Williama Lustiga, ostatně stejně jako první Pátek třináctého, nelze přitom označit za typický slasher – tento žánr se totiž v roce 1980, kdy byly oba filmy poprvé uvedeny do kin, teprve formoval. Lustigův snímek i z dnešního pohledu zůstává výstřední žánrovou kuriozitou, jakousi perverzní variací na Přání smrti, kde ovšem v pozici hlavního hrdiny obcházejícího noční ulice města s vražednými úmysly nevystupuje samozvaný mstitel, ale úchylný vrah žen. Ten je navíc ztvárněn jako politováníhodný, ošklivý, obtloustlý deprivant budící spíš štítivý odpor než strach nebo dokonce fascinovaný obdiv.