Objevy v Locarnu, politika v Benátkách / Editorial 167
Příslib pro český film, potvrzení až překvapivé životaschopnosti rumunské nové vlny i nebývalé politické drama přinesla druhá půle letošní festivalové sezony. Na festivalu v Torontu, který je obecně považován za odrazový můstek oscarových kampaní, převzala „stříbrného“ studentského Oscara režisérka Viktorie Štěpánová za svůj snímek Volklore. Absolventský film z FAMU se tak automaticky kvalifikoval do hlavní oscarové soutěže, kde teď bude tým kolem vrstevnatého filmového eseje usilovat o nominaci v kategorii krátkých filmů. Po Krajanovi a Dceři je to v krátké době další výrazný úspěch pro začínající české filmařky a filmaře.
O pár týdnů dřív vyhrál festival v Locarnu k estetice rumunské nové vlny se hlásící snímek You Don't Belong Here (Nu e locul tău aici) Florina Şerbana. V jistém ohledu tak byla švýcarská přehlídka v dialogu s festivalem v Cannes, odkud si hlavní cenu odnesl jeden ze zakladatelů rumunské nové vlny Cristian Mungiu, ale už za své evropskými financemi vyztužené „klasické“ drama Fjord (reflexi snímku najdete mezi kritikami v tomto čísle, stejně jako text věnovaný dalšímu v Cannes oceněnému dílu, novince Andreje Zvjaginceva Minotaur). Locarnský tým méně spoléhá na osvědčené mistry, dělá úkroky stranou a více se mu daří poměrně systematicky vyhmatávat pozoruhodné první filmy a nové talenty.
Za locarnskou soutěží rozkročenou mezi „zavedená autorská jména i působivé debuty“ se ohlíží Vojtěch Kočárník. Zatímco vůči vítěznému titulu je rezervovaný, opakovanou pozornost si podle něj zaslouží z výběru například brazilský The Riverbank (A Margem do Rio) Matheuse Fariase (jako střihač se podílel na Tajném agentovi Klebera Mendonçy Filha), kanadský Manhunt, nový snímek německé režisérky Isabelle Stever I Rarely Wake Up Dreaming (Selten wache ich träumend auf) a hlavně kontemplace Sluch (Thính Giác) vietnamského režiséra Lê Bảoa, který patří mezi nejvýraznější osobnosti současného vietnamského filmu. Snímku se detailně věnujeme v rubrice Zoom.
Že jsou festivaly od svých samotných počátků nejen místem filmu, ale v mnoha rozměrech i místem politiky, pak připomněl festival v Benátkách. Jeho porota ocenila zvláštní cenou dokument NAZA izraelských tvůrců Rachel Szor a Juvala Abrahama. Dvojice získala loni Oscara za dokument Žádná jiná země (No Other Land). Název jejich nového snímku, který vznikl v produkci britského deníku The Guardian, představuje akronym, jímž izraelská armáda označuje počet očekávaných civilních obětí, s nimiž je třeba počítat při útoku na vytipovaného člena Hamásu. Dokument zachycuje výpovědi čtyřiadvaceti izraelských vojáků a důstojníků, kteří popisují systémovou praxi masového zabíjení civilistů v Gaze. Zatímco v Benátkách snímek získal pozornost a cenu, pro Izrael jsou tvůrci „zrádci“. Izraelský ministr kultury je chce zbavit občanství. Zástupci izraelské pravice vyzvali k násilí a srovnání jejich domů se zemí. Někteří požadují trest smrti. Zatímco například ve vybraných amerických kinech se film začne promítat na konci září, k izraelskému publiku se s největší pravděpodobností nedostane. Od konce listopadu by měl být snímek ke zhlédnutí zdarma na webu Guardianu.
V čísle jako vždy dáváme prostor i české kinematografii. Profil je věnován režisérce Martině Buchelové, jejíž romantický snímek Milovník, ne bojovník vyhrál sekci Proxima na letošním ročníku karlovarského festivalu. Na něj sice nakonec nebyla vybrána moravská gangsterka Poberta, ale debut Ondřeje Hudečka rozhodně patří k tomu nejvýraznějšímu z letošní tuzemské produkce. I proto je Ondřej Hudeček v čísle zastoupen hned dvakrát – do svého autorského přemýšlení nechává nahlédnout v rubrice Kamera-pero, kterou organicky doplňuje rozhovor.