Nebýt paf / PAF 2013

Přehlídka animovaného filmu (PAF) se věnuje širokému pojetí animace v kontextu kinematografie, mediálních studií a vizuálního umění. Ve spolupráci s mezinárodními filmovými festivaly, galeriemi a muzei, archivy a digitálními databázemi je vyústěním celoročních aktivit kurátorského týmu čtyřdenní přehlídka, která už po dvanácté proběhla mezi 5. až 8. prosincem 2013 v Uměleckém centru Konvikt Univerzity Palackého a na dalších lokacích Olomouce. Dohromady bylo k vidění více než 50 programových bloků, které byly složeny z projekcí, přednášek, prezentací, workshopů, koncertů, instalací a výstav.

První z hlavních programových sekcí byla Pestrá padesátá. Jejich program představil malou sondáž do pozapomenutých vrstev československé vizuální kultury, která se staví proti představě
50. let jako šedivé totality. Tematické bloky jednotlivých (výborných) přednášek byly zameřeny na dobovou karikaturu, knižní ilustraci, páskovskou módu, reklamu i propagandu a dětské pohádky. Kinetika obrazu, druhé hlavní téma přehlídky, byla oproti tomu už daleko více experimentální a nabídla autorské projekce a instalace, prezentace
a diskuze, které se vážou k otázkám základních elementu pohyblivých obrazu. Mezi osobnostmi, které se v rámci této sekce na PAFu představili, byl například Takeshi Murata, který se věnuje kombinování digitálního obrazu a ruční animace, dále vizuální umělec zabývající
se filmovými instalacemi Gábor Ozs nebo Yoshi Sodeoka, který pomocí digitálních prostředku odkazuje ve svých dílech ke struktuře analogového obrazu. Za experimentální klasiku, která se objevila
na přehlídce, stojí zmínit projekci snímku Wavelength kanadského filmaře Michaela Snowa.

Mimo hlavní sekci jako každoročně festival v rámci PAF Kultu uvítal významného zahraničního hosta v podobě Ernesta Edmondse, britského univerzitního pedagoga a průkopníka počítačem
generovaných pohyblivých obrazu a animace. Vedle autorské tvorby, které se věnuje již od 60. let minulého století, hovořil Ernest Edmonds také o vlastním vědeckém výzkumu v této oblasti. Dalším důkazem, že dramaturgie festivalu byla promyšlena do detailu a i s ohledem na nejmladší návštěvníky, byla sekce určená dětem, která začínala vždy v dopoledních hodinách a často skvěle tematicky doplnila Pestrá padesátá. Obsahovala při tom workshopy pohádek, hraní s interaktivními audiovizuálními knížkami, promítání diapozitivu
a projekce filmu.

Vedlejší sekce přehlídky doplnila i letos soutěž Jiné vize, která nabídla
deset českých soutěžních audiovizuálních děl, pohybujících se na hranici výtvarného umění, animace a videoartu. Finální soutěžní díla vybírá každý rok jeden kurátor, přizvaný PAFem, letos mel tu možnost David Kořínek, člen umělecké skupiny RAFANI, vizuální umělec, režisér a pedagog. Právě díky ruznorodému uměleckému nebo odbornému zázemí jednotlivých kurátoru, kteří mají možnost vybírat soutěžní tvorbu, je výběr každoročne originální. Porota, složená z hostu festivalu Takeshi Muraty, Andráse Cséfalvaye a Ondřeje
Jakubce se postarala o to, aby vítězným počinem byl Čápatý Ján, inspirovaný drákulovskou tématikou, od Marie Hájkové a Petra Šprincla.

V neposlední řade k PAFu neodmyslitelně patří doprovodné výstavy
a instalace a divadelní a koncertní vystoupení. Za unikátní příležitost,
kterou celá programová sekce PAF Art nabízela, lze považovat možnost zhlédnout všechny výstavy a instalace zdarma, přičemž nápaditosti jejich umístění se meze nekladly. Daly se najít od kočovné tramvaje, přes galerie až po městské vitríny Olomouce. V případě
divadelního/tanečního vystoupení stojí rozhodne za zmínku sugestivní dílo Nespatřen, které staví svou performanci na osvětlování částí těl dvou tanečnic za doprovodu hudby a zvukových efektu. Na závěr každého dne, a potažmo i k zakončení celého festivalu, patřila hudební vystoupení. Z hudebníku letos vystoupil na závěru festivalu britský zpěvák Johnny the Horse, zpěvačka a kytaristka Ticho de Beige a v Berlíne usazená česká elektro-folková kapela Fiordmoss. Oproti nim byly pro mne předcházející každovečerní DJsety spíše jen hlučnou tečkou za festivalovým
dnem. I když mnozí by to posuzovali úplně opačne.

V tom je totiž kouzlo i problém celého PAFu. Ve své košatosti témat,
okruhu a lidí, které obsahuje, k sobe vábí umělce, vědce i bohémy. Jednoho fascinuje to, co druhý raději v programu vynechá. Jeden autor uměleckého manifestu muže v díle teoretika vidět hledání zbytečných nuancí a teoretik zase nemusí najít pochopení pro jeho
transcendentální dílo. Ale nemusí to být pravidlem. Mnoho přednášek a projekcí nezachází do hloubky a pouze otevírá svému posluchačovi okno do dané problematiky. Pokud se tedy někomu muže zdát, že Přehlídka animovaného filmu není pro každého, že kolem sebe seskupuje pouze uzavřenou skupinku lidí, pak na festivalu nikdy nebyl. Důležitým prvkem přehlídky je přijít otevřený, nebýt paf z nových věcí a poté můžete objevit mnoho nových uměleckých
směrů a exhibic, které vás těší a se kterými jste zatím neměli příležitost se setkat.