O experimentech s diváckými očekáváními / Imagina

Nové festivalové sekce mají jednu výhodu zcela automaticky. Můžeme k nim přistupovat relativně nezaujatě. Nemusíme uvažovat, jak naplňují standard uplynulých let či jakým způsobem se vyvíjejí. Na loňském ročníku karlovarského festivalu vzniklá sekce experimentálních filmů Imagina však snadno vytváří poměrně jasná očekávání už ze své podstaty. Experimentální kinematografie totiž lehko vyvolává dojem, že půjde o něco radikálního či „podivného“, co se do jiných festivalových sekcí nehodí. Pokud se s určitou mírou zjednodušení dá říci, že v karlovarském Jiném pohledu se hrají filmy, které jsou příliš „jiné“ na uvedení v Horizontech, pak Imagina představuje ještě výraznější krok dál.

Toto negativní vymezení ovšem zastírá, že podobné sekce nejsou něčím, „co zbylo“ z kinematografie, ale že naopak dokáží o její povaze promlouvat v jistém smyslu nejúplněji. Imagina nereflektuje trendy dnešního festivalového art filmu, presto ukazuje, co všechno muže být současná kinematografie. Vytváří prostor, v němž spolu koexistují krátkometrážní i celovečerní filmy, dokumenty, snímky na pomezí
videoinstalace a experimentálního filmu – a důraz je přitom kladen na slovo „koexistují“. Výběr pěti celovečerních a deseti krátkometrážních filmu jistě není a ani nemůže být...