Buñuel procitá, a stále má co říct
„Nejsem psavec. Tuto knihu mi pomohl napsat Jean-Claude Carrière, po dlouhých rozhovorech a věrně podle toho, co jsem mu říkal,“ uvádí Luis Buñuel ve svých memoárech Do posledního dechu z roku 1982. Oproti tomu knihu Buñuel procitá už napsal Carrière sám, dvacet osm let po Buñuelově smrti. Z netradičního literárního záměru oživit protagonistu a vést s ním posmrtný dialog naštěstí vzešlo víc než pouhé nostalgicky staromilské klábosení.
Francouzského scenáristu a spisovatele Jeana-Clauda Carrièra (1931–2021) a španělského režiséra Luise Buñuela (1900–1983) pojilo přátelství a spolupráce rozprostřené do bezmála dvaceti let. Během nich spolu natočili šest celovečerních snímků, včetně oslnivé Krásky dne (1967), vůči církvi nemilosrdně kritické Mléčné dráhy (1969) nebo satiricky pikareskního Nenápadného půvabu buržoazie (1972), za který získal Buñuel Oscara. Podle Carrièrových slov se poprvé setkali v roce 1963. Jejich posledním spoluscenáristickým dílem a současně posledním Buñuelovým režijním počinem byl Tajemný předmět touhy (1977).
Luis Buñuel zemřel v roce 1983 v Mexiku, jeho tělo bylo zpopelněno a popel rozprášen. Přesto...