Nezvaní hosté a spirituální narušitelé z vesmíru / Mouchy
Tvorba mexického minimalisty Fernanda Eimbckeho jako by spojovala suchý humor Akiho Kaurismäkiho, pocitovost Jima Jarmusche a neorealistické tendence ukotvené v sociální problematice. Díky téhle kombinaci dává na letošním Berlinale uvedená režisérova novinka Mouchy neotřelou podobu tolikrát zpracovanému příběhu o tom, jak starší morousové emocionálně roztávají po dobrodružstvích s dětmi. Zdánlivě jednoduchý, zprvu odtažitý, ale v závěru nepateticky hřejivý snímek je dost možná v Eimbckeho filmografii nejvíce humanistický.
Padesátnice Olga žije sama, usazená v každodenní rutině sledování televize a luštění sudoku na starém počítači s CRT monitorem. Největší pozdvižení zažívá, když si náruživí sousedé užívají sex. Její byt je pevností a zároveň dobrovolným vězením, kde lidský kontakt nahradila sterilita. Z vyprázdněného komfortu ji vytrhne finanční tíseň – musí totiž zaplatit léčbu nohy. Zdravotnictví je přitom v Mexiku rozštěpené. Zatímco soukromý sektor nabízí výbornou péči, státní jen dlouhé čekání a špatné zázemí. Řada lidí se tak ocitá v situaci, kdy veškeré finance dává na léčbu nečekané nemoci, zatímco dluhy se kupí. Olga se svůj finanční problém rozhodne vyřešit podnájmem pokoje ve svém bytě. Nový spolubydlící s minimem věcí však není...