Transsexuální tygr a trpaslík s dildem / Rotterdam 2014
Možná je to jen náhoda. Ale když jsem se druhý den procházel po rotterdamských ulicích, sílil ve mně neodbytný pocit, že už samotné město promlouvá o charakteru festivalu. Moderní architektura bez zjevného historického centra, nehostinné podnebí, mezi záplavami skla, železa a betonu úhledné ulice, v nichž se potkává sochařská moderna s postmodernou… Jediným orientačním středobodem se tak pro mě stala socha trpaslíka držícího v jedné ruce zvoneček a v druhé obří dildo, za jejíž objev chci tímto vyjádřit neskonalý vděk bývalému šéfredaktorovi Cinepuru, Zdeňku Holému.
Blízkost skulptur Augusta Rodina a zvrhlých trpaslíků jako by odrážela i atmosféru na festivalu, který se po svém vypořádává s pozicí mezi dvěma giganty: Sundance a Berlinale. Uvnitř jednotlivých, bez výjimky
koncepčně uchopených programových sekcí tu totiž též neexistují
žádné hranice: experiment, art film, dokument či žánrový snímek tu pokojně koexistují pospolu, bez viditelných bariér.
Už samotné zaměření soutěže na debuty a druhé snímky poukazuje na odvahu, s níž dramaturgové přistupují k celému festivalu. Touha objevovat a znovuobjevovat, případně dávat věci do nových kontextů spolehlivě vynahrazuje nedostatek artového snobismu i neochoty podlézat publiku. Snad s...