Sám sobě prokletím / V nitru Llewyna Davise

Specializace bratří Coenů na osudy ztroskotanců se dávno proměnila v trademark. Ve svém vizuálně vycizelovaném retru V nitru Llewyna Davise o folkové scéně počátku 60. let se nicméně rozhodli vyzkoušet novou strategii. Nevydávají se totiž zkoumat roli náhody v lavině neštěstí sesypavší se na hlavu tragikomického hrdiny, ani se neptají po příčině nepřízně krutého osudu, ale vytvářejí postavu fatálně nezpůsobilou k žití, jejíž prokletí nepramení z toulek zrzavého kocoura Odyssea, kletby obézního jazzmana (John Goodman), ani není pouhým důsledkem dědičné předurčenosti.

Název filmu neodkazuje jen k sólové desce titulního protagonisty, kterou někdo zapomněl odeslat, kdosi jiný ji neobdržel, nikdo ji nekupuje a není možné se jí zbavit. Titul je vtělen i do vlastní struktury něžně melancholického snímku o talentovaném, ale neúspěšném newyorském muzikantovi. Právě Llewynovýma očima (jejichž pohled zprostředkovává geniálně empatická kamera Bruna Delbonnela) nahlížíme jeho prachbídné živoření i nejbližší okolí, se kterým není s to najít společnou řeč. Perspektivou jeho nepřizpůsobivosti se ostatní postavy jeví jako šedé figurky rochnící se ve své přízemní existenci, s níž jsou bůhvíproč spokojeni. Teprve Llewynovy jízlivé poznámky a ironické pohledy...