Příběhy neobyčejného šílenství / Alleluia

Vzhledem k tradičně rozmanité skladbě vedlejší canneské sekce Quinzaine des réalisateurs není překvapením, že v ní letos zakotvil také poslední film belgického eklektika Fabrice du Welze s názvem Alleluia. Du Welz již svojí debutovou Kalvárií (2004) – syntézou žánru hixploatace, frankofonní kinematografie transgrese a svérázných komediálních prvků – předvedl, že se dokáže sebejistě pohybovat na hraně artu a braku. Z takto nastavené linie režisér výrazně neodbočil ani v následujícím snímku Vinyan (2008), znepokojivém uměleckém hororu z barmské džungle, jehož společensky naléhavá rovina střetu Západu s Východem mu před šesti lety patrně zajistila místo v hlavní benátské soutěži.

Alleluia, coby tematicky méně ambiciozní projekt, pro du Welze znamená nejen přesun zpět na okraj prestižních filmových přehlídek, ale také návrat do rodného kraje. Po Kalvárii jde totiž o druhou část jeho volné Ardenské trilogie, která s poťouchlým úsměvem vypráví bláznivé, mnohdy krvavé příběhy vyšinutých obyvatel Beneluxu. Du Welzův ústup do méně exponovaných, dříve prozkoumaných pozic ovšem nevykazuje známky tvůrčího vyčerpání. Naopak je na novém filmu pozoruhodné, že občerstvujícím způsobem...