Triumfální prohra / Dva dny, jedna noc

Nikdy dřív nebyla sociální determinace hrdinů Jean-Pierra a Luca Dardennových tak jasně zakotvená – časově i situačně. Dělnice Sandra, která se právě vzpamatovala z depresí a chce se vrátit do práce v továrně na solární panely, sice jasně připomíná pohyblivé postavy vzdorující / podléhající situaci, kterými belgičtí klasici sociálního dramatu prosluli, ale na rozdíl od zoufale kličkující teenagerky Rosetty či nedobrovolného otce Bruna je její existenční krize vystavěná jako (osudová) hra. Bez nadsázky můžeme o Dvou dnech, jedné noci hovořit jako o sociálním thrilleru, v němž bratři Dardennovi společenské i psychologické limity postav mění v jasně definovanou hybnou sílu vyprávění.

Klíčová otázka, která se nad jejich posledním snímkem vznáší, je míra manipulativnosti. Nesouvisí jen s žánrovým strukturováním vyprávění (v Cannes se hovořilo o „belgickém westernu“), ale i s faktem, že poprvé ve své kariéře staví Dardennovi do popředí hereckou hvězdu, čímž jako by nabourávali svá striktní veristická východiska a zjednodušovali si cestu k diváckým sympatiím.

Marion Cotillard však není zneužita jako magnet na dojetí. V roli Sandry ze sebe důsledně setřásla veškerý hvězdný „glamour“. Fyzické vyčerpání a rezignaci má od počátku vepsané ve...