Nečekaně průměrná gramáž / 1001 gramů
Bent Hamer naplňuje pradávnou tezi o umělci, který celý život znovu a znovu vytváří jedno a to samé dílo. Především díky množství motivů prostupujících všechny jeho filmy. Málomluvné postavy, pomalé tempo, absurdita zdánlivě obyčejných situací vedoucí k nepravděpodobnému sbližování postav, suchý humor často nesený pouze promyšlenou mizanscénou, internacionalita nebo zdůrazňovaná role krajiny. Tyto své trademarky režisér dnes už staví na odiv tak vehementně, že si je užívají i méně vnímaví diváci. Možná i proto jeho novinka 1001 gramů ve srovnání s předchozími díly neobstojí.
Úvodní premisa si v mnohém nezadá s vrcholnými Povídkami z kuchyně – znovu jde o střet absurdně pojatého světa vědy s civilním životem lidí, kteří grafům, číslům a veličinám propadli. Zápletka, v jejímž centru je objekt, který slouží jako národní prototyp váhové veličiny 1 kilogram, je podobně absurdní jako nápad s pozorovateli kuchyňských návyků osamělých mužů v Povídkách. Zhruba první třetinu filmu se daří na jejím základě rozvíjet působivou komedii. Jenže pak začne autor vyprávět banální historku o cestě za partnerským štěstím.
Další ze spojnic dřívějších Hamerových filmů byla důmyslná práce s kauzalitou...