Věčnost, co láká / Karel Gott ve filmu
Karel Gott jako fenomén české popkultury uplynulého půl století zasahuje i do kinematografie. Filmové role Karla Gotta je možné rozdělit na tři období. Šedesátá léta, kdy byl začínající zpěvák součástí dynamické československé hudební scény, která si ohmatávala jazz, rock i bigbít, a kdy byly hudba, film a divadlo spojité nádoby živé kultury. Léta sedmdesátá, kdy už byl Gott, přezdívaný „Zlatý hlas z Prahy“ či „Sinatra Východu“ zavedeným pop idolem a filmy, v nichž se objevoval, podporovaly nebo recyklovaly jeho hvězdný obraz. A období po roce 1989, kdy nejčastěji představoval zástupce „elity“ hudební scény, vůči níž se nová generace zpěváků a hudebníků může vymezovat (např. Fontána pre Zuzanu 2). Nebo jeho prostřednictvím filmaři reflektovali dobu a režim před rokem 1989, s nimiž byl Karel Gott svázán jako jeden z představitelů normalizačního popu. Třeba Gottem proklamovaná existence talentu mimo morální kategorie vypovídá mnohé o zakoušení normalizace z pozice umělce.
„Vyzkoušel jsem všechno. Maluju. Zpívám třicet let. Napsal jsem knížku, ale jednou bych chtěl mít charakterní roli,“ svěřil se zpěvák Karel Gott v roce 2011 ve svém profilu v pořadu Pop-idoly doby v rámci cyklu Inventura Febia. „Písnička je sice krásná, když se stane hitem,...