Vzdálená síla kinematografie / Komentovaný rozhovor s Leosem Caraxem
Režisér Leos Carax je ve Francii považován za poněkud výstředního a tajemného tvůrce. Jak naznačuje třeba titulek rozsáhlého článku z roku 2012 zveřejněného ve francouzském časopise So Film „Muž v pozadí mýtu aneb anketa o tajemném životě režiséra Holy Motors“. Když vystoupil coby host letošního slovenského festivalu Febiofest na rakouském letišti ve Swechatu, byl usměvavý, milý a samozřejmě málomluvný. Směřoval do Bratislavy, kde se za dva dny stihl ztratit v historickém centru, účastnil se nepříliš podařené masterclass, které by se mělo spíše říkat setkání s ostýchavým umělcem; k tomu připojil dvě poměrně otevřené besedy s diváky po projekcích a kulatý stůl se zástupci tisku, kde se několik slovenských novinářů ptalo tak empaticky, že se nebývale rozpovídal. Jako dramaturg jeho programu jsem měl dvakrát možnost mluvit s ním neformálněji, přičemž jeden rozhovor vyprovokoval Carax sám svými otázkami na mé soukromí.
Ze všech těchto útržků pak vznikl tento text, který je možná vhodnější nazvat reportáží o rozhovorech, z nichž nejbizarnější byl ten poslední vedený v polorozpadlém bratislavském hotelu Kyjev. Pouze v podzemí této slovenské národní kulturní památky funguje Luna bar pojatý v silně socialistickém retrostylu, kde se konala závěrečná...