Staronoví bohové Soni Jelínkové
V současné české animaci nenajdeme příliš spirituálních děl, ani autorů, kteří by se o ně pokoušeli. V postmoderní ironii se může jevit snaha o spiritualitu jako cosi mimoběžného. Soňa Jelínková (1988), která se někdy skrývá pod pseudonymem RRR+A, je proto v kontextu nejen české tvorby takovým mimoběžníkem – čestnou výjimkou. Animovaný film podle jejího názoru učí diváka znovu vnímat mýty. Svět bez patosu je podle ní světem bez touhy a svět bez touhy je světem bez lásky a svět bez lásky je světem odsouzeným k záhubě. Vyplývá to nejen z jejích filmů, ale i z její bakalářské práce věnované spirituální animaci, s níž v roce 2010 zakončila bakalářské studium animace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.
Její filmy skutečně nepostrádají patos a jsou protkané biblickými symboly (častý motiv hada) nebo pohádkovými či mytologickými motivy (král s korunou, apod.). V příbězích lze nacházet inspiraci nejen biblickými příběhy, ale i východní filozofií či eliadovským mýtem věčného návratu. Snímkům vévodí imaginární krajina, plná zlověstných a jakoby dávných, zasutých příběhů. Neklidnou atmosféru plnou napětí podporuje i atmosférická hudba (Jan Vozka, Josef Klepsa, Vojtěch Dědek) a převážně černobílé výtvarno s poněkud roztřeseným rukopisem. Černobílá podporuje...