V Československu nikdo zůstat nechtěl / Rozhovor s Goranem Markovićem

Srbského režiséra Goran Markoviće je možné zařadit mezi vůbec nejdůležitější tvůrce v historii jugoslávské kinematografie, jenž má navíc blízký vztah k českému prostředí. Spolu se Srdjanem Karanovićem, Lordanem Zafranovićem, Rajko Grlićem a Goranem Paskaljevićem bývá pokládán za jednoho z představitelů tzv. Pražské školy jugoslávského filmu – tedy těch, kteří přijeli v polovině 60. let studovat na FAMU, aby se o několik let později výrazně prosadili v kontextu evropského uměleckého filmu. Goran Marković byl hostem 5. ročníku brněnského filmového festivalu Cinema Mundi, kde uvedl mimo jiné svůj nejnovější snímek Falsifikator.

Proč jste se v polovině 60. let přihlásil na pražskou FAMU?

Když mi bylo osmnáct, rozhodl jsem se studovat filmovou režii tak trochu ze snobismu. Můj otec (Rade Marković – pozn. autorky) byl známý herec, který hrál i v několika československých filmech. Vydělal si u vás tehdy nějaké peníze, které odsud nemohl vyvézt, a tak mi navrhl, že bych mohl jít studovat do Prahy. Věděl jsem, že se tu natáčely zajímavé filmy. Některé z nich jsem znal. Začínala nová vlna a moc se mi líbil třeba Černý Petr (1963). Když se pak naskytla možnost jít studovat na FAMU, řekl jsem si – proč...