Biografie milovaného a nenáviděného / Walesa: člověk naděje
Se snímky zachycujícími předrevoluční události v sovětizovaném východním bloku poválečné Evropy se můžeme zejména díky domácí produkci setkávat v tuzemských kinech poměrně pravidelně. Podobné filmy obvykle spadají do žánru trpké komedie (Pupendo, Občanský průkaz…) a zpravidla je pro ně typická i nostalgická sklíčenost ze života v tehdejších podmínkách socialistického režimu. Legendární režisér Andrzej Wajda se však ke zmíněné době ohlíží ve svém nejnovějším snímku Walesa: člověk naděje rozdílnou optikou.
Mnohými oceněními vyznamenaný polský tvůrce skepsi odmítá a po Muži z mramoru a Muži ze železa se na přelom sedmdesátých a osmdesátých let nevrací proto, aby znovu kriticky upozornil na poměry socialistického Polska. Spíše na sklonku svojí kariéry prezentuje svůj názor na dodnes kontroverzní postavu polských i evropských dějin, disidenta a jednoho ze zakladatelů odborového hnutí Solidarita Lecha Walesu.
Wajda se svými sympatiemi k prvnímu prezidentovi svobodného Polska nikterak netají a odvozuje od nich i výstavbu děje. Vyprávění je rozděleno do dvou časových linií. Walesovo interview s italskou novinářkou Orianou Fallaci se střídá s retrospektivní cestou po...