Experimenty s dokumentem / Stručná typologie

Pozoruhodným trendem současné dokumentární tvorby je využívání principů experimentálního filmu. Autoři takto inspirovaných děl zpravidla přinášejí aktuální či burcující sdělení a současně bývají esteticky strhující i zneklidňující. Rozlišit můžeme tři základní způsoby tohoto experimentování: s materiálem (respektive médiem), s reprezentací (a narací) a s divákem. Tyto způsoby se mohou v různé míře setkávat i v jediném filmu buď v nostalgické, nebo progresívní podobě. Zatímco nostalgická experimentuje s již známými postupy, progresívní naopak hledá výrazy zcela nové. V každém ze zmiňovaných způsobů zároveň existuje řada dílčích strategií umožňujících reflektovat povahu tvůrčích metod či recepce, ať už z hlediska témat, pracovních postupů nebo přístupu k materiálu.

Experimentální dokument není termín, ale spíš kurátorský záměr.
Jedná se o snímky, jež pracují s dokumentárním či dokumentačním
materiálem, anebo mají dokumentární východisko v a experimentují se způsobem jeho ztvárnění. Zároveň musí nést významy a fungovat sémioticky. Záznam světa není pro tyto dokumenty prioritní – důležitý je kritický postoj tvůrců, nevšední analýza nebo pohled na aspekt neviditelný okem (ať kvůli fyzickým nebo psycho-kulturním omezením oka, resp. pohledu – co vidět...