Pod nebem satanovým / Leviatan

Prolog Leviatana je neomylnou předzvěstí budoucího děje – statické záběry rozbouřeného moře ohlodávajícího nehostinnou severskou krajinu pod nízkým horizontem výhružně ztěžklých nebes, podbarvené zneklidňujícími tóny Glassovy minimalistické hudby, hnětou tíživou atmosféru nevyhnutelné katastrofy. Příběh člověka, který se pokusí vzepřít zvůli mocipánů, a v důsledku přijde o dům, práci, přátele i rodinu, předestírá víc než nerovný boj jedince se zkorumpovanou státní mašinérií. Režisérův čtvrtý portrét fatálního rozhodnutí představuje vzácné skloubení aktuálního sociálního dramatu, výrazného politického gesta i univerzálně platné alegorie, o níž jde Zvjagincevovi především.

Neodbytná touha po všeobjímajícím příběhu režiséra nicméně dosud zrazovala. Nezbytný biblický background, jenž rozvíjí ne zcela soudržný, zato asociačně bohatý paralelní příběh zrcadlící lopoty hlavních postav, se ustavil už v debutovém Návratu (2003). Samotné postavy zároveň Zvjagincev umisťoval do podivně mytologického bezčasí a ony samy budily spíš dojem abstrahovaných „podstat“ než realistických hrdinů nebo sociálních typů. Právě o to ostatně sám režisér vědomě usiloval – v