Otevírat bolestivé rány s dobrým pocitem / Kohout
Showrunner a scenárista Bill Lawrence stojí za úspěšným seriálem Scrubs: Doktůrci (2001–). V posledních letech je ale oceňovaný primárně za „útulné“ seriály Ted Lasso a Terapie pravdou, v nichž nalezl čistokrevně pozitivní, nepatetickou formuli vyprávění. V prvním z nich nekonečně optimistický trenér amerického fotbalu, který dostane za úkol trénovat evropský fotbalový tým, skrývá po rozvodu za úsměvem hlubokou bolest a vyrovnává se s panickými atakami. Ve druhém se terapeut po smrti manželky utápí v alkoholu, sleduje svůj chladnoucí vztah s vlastní dcerou a u pacientů překračuje osobní hranice. Na nelehká témata tvůrce nahlíží empaticky uvnitř fikčních světů vystavěných kolem idylických komunit, kde se všichni navzájem podporují a dokážou otevřeně mluvit o zraňujících věcech. U záporných a nesympatických postav hledá kořeny zranitelnosti, polidšťuje je a dláždí cestu k jejich pomyslné nápravě. V těchto konejšivých časoprostorech, kontrastujících s globálním chaosem, je jednoduché a příjemné se zabydlet bez pocitu studu.
Kohout pokračuje v tom, co Lawrence umí nejlépe. V rozkreslení peripetií mužů procházejících krizí středního věku. V případě v audiovizi extrémně vytěžovaného tématu ale Lawrence nepropadá do mužské ublíženosti. S líbezným cynismem staví problémy protagonistů do kontrastu se situacemi ostatních postav, z nichž každá si nese své trápení.
Po brilantních komicích Jasonu Sudeikisovi a Jasonu Segelovi z předchozích Lawrencových seriálů tentokrát ústřední roli ztvárnil král cringe Steve Carell. Všichni tři ale umějí skloubit expresivní i subtilní humor a změnit prvoplánový úsměv v něco niterně hořkého. Carell hraje veleúspěšného spisovatele oddechové literatury Grega, který začne učit na univerzitě. Nabídnutou pozici přijímá pod podmínkou, že si jeho dcera udrží post profesorky výtvarného umění. Prochází si totiž rozchodem a hrozí jí vyhazov. Zároveň své dceři může být nablízku v těžkých chvílích. Oporu však potřebuje také on, protože se stále úplně nepřenesl přes to, že jej žena před několika lety opustila.
Neotesaný protagonista se při lidských interakcích cítí trapně a své machistické romány píše hlavně proto, aby byl někým jiným, v jeho očích odvážnějším. Na kampusu se seznamujeme s řadou vykloubených a poťouchle stylizovaných postav, u nichž se ale nadsazenost a jistá umělost nevylučují s pravdivostí. Ať už jde o narcistického rusistu, ambiciózní básnířku či ředitele, který miluje saunu, péči o své tělo a drby.
Greg není zvyklý na akademický kodex. Vracejícím se gagem se stávají jeho roztomile nekorektní přeřeknutí, kdy musí na kobereček akademické komise. Téma korektnosti tvůrci uchopují na první pohled ve prospěch prvoplánového humoru. V zásadě ale ukazují, že nejdůležitější je o chování, jež by mohlo někoho zranit, otevřeně diskutovat. A zároveň chápat ty, kteří byli vychováni v jiné době a jinak, pokud nezůstávají sveřepě sexističtí. Kulturní války ani reflexe vysokých škol však nepředstavují páteř seriálu. Stejně jako v případě fotbalových kabin a kanceláří psychologů je univerzita hlavně pole pro rozplétání mezilidských vztahů.
Tentokrát především těch romantických. Greg řeší, jak znovu milostně a sexuálně žít. Jeho dcera se ocitá rozpolcená mezi předchozím vztahem a hledáním nových příležitostí. S nimi se nicméně nesou univerzálně přenositelná „ale“. Nikdo nechceme být sám. Máme však partnera či partnerku hledat za cenu ztráty vlastní důstojnosti a identity? Partnerské vztahy propojují epizody, tvoří kontinuitu vyprávění, ale nabízejí i soběstačné mikropříběhy. V jedné Greg pomáhá studentovi nalézt literární talent, v další se básnířka musí zhostit prozatímního proděkanského vedení. Linie a podzápletky tvůrci zkušeně splétají, aniž by kreativní rozhodnutí a scenáristické kličky působily mechanicky. Jsou podepřené citem pro vykreslení roztodivných postav. Právě díky důslednému modelování hrdinů je snadné přehlédnout s každou epizodou schematičtější vyprávění.
Sází Lawrence na jistotu? Jistě. Kohout se neodklání od jeho osvědčené poetiky. Má však daleko k vykalkulované rutině nebo vykrádání sama sebe. Přestože tonálně Kohout někdy až příliš lavíruje mezi sitkomem s překotnými dialogy a „prestižní“ komedií, neukotvená poloha v jádru odráží i roztěkanou nerozhodnost ústředních postav, jež představují lidi, které nejde jinak než milovat i se všemi jejich vadami. Eskapismus je tu spojený s otevíráním bolestivých ran a skutečností, že ne vše dopadá podle našich přání. Pokud se ale nebojíme blízkosti, dá se vše zvládnout. Takovému frontálnímu útoku na dnes potlačované lidské dobro se dá ubránit jen těžko.
Kohout (Rooster), HBO, USA 2026. Vytvořili B