Vidět vlastní film očima druhých / Rozhovor s Ondřejem Hudečkem
Ondřej Hudeček, absolvent režie na Trebas Institute v Montrealu a kamery na pražské FAMU, získal mezinárodní renomé krátkým snímkem Furiant (2015) o dospívání Ladislava Stroupežnického, který mu po úspěchu na Sundance otevřel cestu k režii koprodukčního sportovního dokumentu Pásky z Nagana (The Nagano Tapes, 2018). Letos v březnu vstoupil do kin jeho celovečerní hraný debut Poberta (2026) – originální kombinace gangsterky, zlodějského filmu, milostného příběhu a westernu. „Rád míchám věci dohromady. Baví mě nejistota, kdy stoprocentně nevíte, jak to funguje,“ říká v rozhovoru, který se dotkl i skloubení práce scenáristy, režiséra, kameramana a střihače, posedlostí kontrolou nebo „počešťování“ žánrů, jež nemají v tuzemské kinematografii tradici.
Každý z vašich krátkých studentských filmů je jiný, ale ve všech experimentujete s formou i žánrem. Hledáte takto styl vlastní tvorby, nebo je oním stylem právě tato nestálost?
Druhá možnost – baví mě zkoušet různé věci. Vzít žánr a zkoumat jeho principy, jak funguje sám i v kombinaci s jiným žánrem. Rád míchám věci dohromady. Přizpůsobuji formu konkrétnímu obsahu, ne naopak. Baví mě nejistota, kdy stoprocentně nevíte, jak to funguje, a něco se...