Zápas s řečí dějin / Jan Palach
Jan Palach patřil k nejočekávanějším českým filmům letošního roku a bezpochyby bude jedním z nejzásadnějších, které letos tuzemská kinematografie nabídne. Robert Sedláček v něm s citelnou zodpovědností k dobovým reáliím a historicky doložitelným faktům přibližuje život Jana Palacha, předcházející jeho sebeupálení. K Palachovi chová respekt a vypráví o jeho motivacích s cílem pochopit jeho čin jako významný a symbolický historický akt, ne vytvářet aktuální společenské paralely. Sedláček (potažmo Eva Kantůrková, jejíž scénář režisér výrazně upravoval) se vyjevuje jako následovník Jiřího Lederera, který ve svojí první palachovské monografii osciloval mezi empatií a faktografií novinářské „zprávy o životě a činu a smrti českého studenta“. Oba jsou mimo jiné zaujatí některými konkrétními motivy v Palachově příběhu, jako je ohrožení života v dětství během zimní procházky nebo verze dopisů na rozloučenou. Ledererovu monografii pak Sedláček přirozeně aktualizuje o znalosti současných respektovaných historiků (pravděpodobně Petr Blažek, Petr Koura ad.).
Po Janu Palachovi a TV seriálech Bohéma a České století se Sedláček rýsuje jako režisér se zájmem o historické svědomí a...