Filozofie prázdnoty / Climax

Gaspar Noé má pověst kontroverzního tvůrce, jehož snímky, ostatně jako díla dalších představitelů směru tzv. New French Extremity, šokují formální radikálností a explicitním zobrazením sexu a násilí. Nepřekvapí tedy, že část kritické obce viní jeho díla z exploatace a prvoplánové provokativnosti za každou cenu. Noého novinka Climax o skupině tanečníků, jejichž večírek se vlivem LSD zvrtne v hororovou noc, však není manýristickým výstřelkem. Jeden z nejvýraznějších počinů letošního roku představuje nový pohled do Noého univerza, ovládaného filozofií prázdnoty.

Climax, odehrávající se na techno scéně devadesátých let minulého století, patří k nejoriginálnějším tanečním filmům žánru. Noého snímek je však tanečním filmem ve stejném smyslu, jako je Trierův Tanec v temnotách muzikálem. Kameraman Benoît Debie nasnímal taneční čísla v dlouhých kamerových jízdách, s nimiž pracoval již v Noého filmech Zvrácený, Vejdi do prázdna nebo Love. Prostřednictvím levitující kamery a videoklipové estetiky osobitě nahlíží lidskou tělesnost a navozuje prožitek jedince v drogovém opojení. Estetizace a subjektivizace však nejsou jediným...