Selhání systému / Střídavá péče

Jedna z nejvýmluvnějších scén neorealistické klasiky Zloději kol se odehrává v zastavárně, kam ústřední pár přichází prodat svá povlečení. Místnost je až po strop zaplněna ložním prádlem jiných lidí. Mimoděk jsme tak zpraveni o tom, že Maria a Antonio nejsou jediní, kdo se v poválečné Itálii octli v ekonomicky nepříznivé situaci, a ta je tedy důsledkem systémového selhání. Celovečerní debut Xaviera Legranda Střídavá péče podobně bezděčně zasazuje do širších souvislostí problematiku domácího násilí.

Hned v prvním záběru vidíme pracovní stůl soudkyně prohýbající se pod množstvím složek ke kauzám, které budou mít pravděpodobně podobný charakter jako případ, jenž vyprávění rozkrývá. Z kvanta dokumentů je zřejmé, že žena nemůže každé při věnovat patřičnou pozornost. Jak vyjde najevo, nebude jediná, kdo podcení situaci a přispěje k tomu, že se na sebe problémy začnou nabalovat a nabývat na síle, až se souboj rozvedených manželů o opatrovnictví v závěru změní v boj o holý život.

Čtvrthodinová úvodní scéna je ještě věcným procedurálním dramatem. Oba manželé, Miriam a Antoine, projednávají se soudkyní a svými právními zástupci budoucnost jejich nezletilého syna Juliena, který otce už nechce vídat. Antoine měl také fyzicky napadnout...