Vzácné, křehké a hořké životy / Sbohem, synu
Příběh ztrát a osudových momentů jedné rodiny v průběhu čtyř dekád, od osmdesátých let do současnosti, je hlavní linkou čínského snímku Sbohem, synu (Ti ťiou tchien čchang) režiséra Wang Siao-šuaje, který se pro mě stal královským titulem letošního Berlinale. Ne jenom pro mě, jak o tom svědčí řada zahraničních recenzí, a taky ne jen proto, že polovina filmů z hlavní soutěže festivalu pro něj nepředstavovala příliš velkou konkurenci.
Jao-jün a Li-jün jsou manželé, které zasáhne několik tragických událostí – především smrt narozeného i nenarozeného dítěte, na níž má bohužel podíl nejbližší příbuzenstvo. Sbohem, synu totiž postupně odhaluje, že utopení syna Sing-singa v řece během dětské hry předcházel potrat vynucený politikou jednoho dítěte a že se manželé, traumatizovaní událostmi, posléze odstěhovali na jih Číny, kde chtěli začít znovu. Adoptovali chlapce, který měl jejich emoční díru zaplnit. Tyto události doprovázejí také motivy nevěry, zdravotních obtíží... Li-jün a Jao-jün se ohlížejí za svým životem, zastavují se ve svém ohlédnutí, zatímco se, jak se zdá, současná Čína kolem nich stále rychleji proměňuje.
Víc než vypovídající pro vyznění Sbohem, synu je krátká scéna v letadle....