Parta analog na nesplnitelné misi / Poslední zúčtování s Mission: Impossible
Před premiérou nové Mission: Impossible proběhl médii úryvek záznamu tiskové konference, kde se Tom Cruise odmítá vyjádřit k plánu Donalda Trumpa uvalit stoprocentní cla na americké filmy natáčené v zahraničí. „Raději bychom odpovídali na otázky týkající se filmu,“ odvětila hvězda místo odpovědi. Je to poněkud neuspokojivá reakce hlavně proto, že jsme si tak trochu zvykli klást si u filmů této řady mimo jiné i otázky týkající se Hollywoodu.
Možná nejvíc paralel mezi sérií o agentu Ethanu Huntovi a dobovými debatami ohledně stavu Hollywoodu se vyrojilo s uvedením předchozího dílu s podtitulem Odplata. Psalo se o tom, zda bude film dostatečně komerčně úspěšný, aby „zachránil“ slabou kinařskou sezónu. Snímek se zápletkou o zlé umělé inteligenci, která chce ovládnout svět, navíc přišel během stávek v Hollywoodu souvisejících mimo jiné právě s otázkou zavádění generativní AI do výroby filmů. Novinka s podtitulem Poslední zúčtování přichází také v turbulentní době pro Hollywood, ale současné problémy se naopak franšíze příliš nehodí do krámu. Je dokonce až ironické, že Trumpovi s jeho Make Hollywood Great Again „projektem“ pomáhal herec Jon Voight, který v první Mission: Impossible z roku 1996 ztvárnil postavu proradného agenta, jenž zradí a nechá povraždit vlastní tým.
Téma Trumpovy politiky je ale nejspíš příliš polarizující pro producenty globálního blockbusteru za více než tři sta milionů dolarů, který potřebuje každého diváka. Dost už je na tom, že ve fikčním světě filmu Ameriku vede žena a navíc černé barvy pleti. Celá franšíza se nicméně k danému problému staví celkem jednoznačně už tím, že je maximálně kosmopolitní a těží z možnosti natáčet po celém světě a hrdě na plátně prezentuje různé světové lokality.
Poslední zúčtování se natáčelo s přestávkami od roku 2022, takže tvůrci nemohli tušit, jak bude vypadat politické klima v USA a jakými aktuálními problémy bude žít Hollywood. Jde pouze o to, že nový díl přichází do prostředí, kdy je pro jeho marketing nejlepší zdržet se všech možných ožehavých paralel a soustředit se na film samotný. A Ethan to ostatně deklaruje už v jedné ze svých prvních replik: „Tady nejde o ideologii, ale o mocenský boj.“ Tahle věta jako by byla určená přímo publiku. A podobných prohlášení je ve filmu víc.
Je svůdné číst Poslední zúčtování symptomaticky. Franšíza jako by se tu opravdu stáhla sama do sebe. Nový film je ze série nejvíce sebereferenční. V prvé řadě proto, že jde o závěrečný díl, kde se bilancuje a uzavírají dlouhodobějších dějové oblouky klenoucí se napříč epizodami. Zároveň se ale nejvíc stahuje z „veřejného dění“ – což je částečně také dané zápletkou.
Co na to Buster Keaton?
Zlotřilá umělá inteligence jménem Entita tu kontroluje kyberprostor, takže Ethan Hunt a jeho tým se musejí vyhýbat „všudypřítomným“ pohledům digitálních kamer a operovat mnohdy doslova v podzemí. Film se do velké míry odehrává v tunelech a bunkrech, v arktické pustině nebo pod vodou. Zároveň je ale znát, že tvůrci před motivem umělé inteligence uhýbají – samotná Entita tu sice figuruje jako globální hrozba, ale po většinu filmu je vlastně pasivní. Respektive její plán je od začátku jasný a neměnný a v příběhu jde spíš o souboj různých lidských mocenských klik, které chtějí samoučící se program ovládnout.
Entita tu přestává platit za metaforu současné generativní AI a spíš se stává paralelou k sociálním sítím a internetu obecně. Nejvíc je tenhle posun vidět ve scéně, kde na Ethana zaútočí zfanatizovaný voják ovládnutý zhoubnou ideologií Entity a agent ho zpacifikuje se slovy: „Trávíš moc času na internetu.“
Étosem „návratu k analogu“ je protknutý celý film. Už od první scény, kde se Hunt dívá na ikonický „vzkaz, který se sám zničí za 5 vteřin“ na videokazetě, až po finále, v němž vypnutí elektřiny znamená odvrácení nukleárního armageddonu. Nový film jako by dováděl ad absurdum dvě hodnoty, na kterých je aktuální fáze franšízy M:I postavená. Tou první je sledování filmu v kině, která jsou sice také digitální, ale mají za sebou analogovou minulost a punc kolektivní společenské události. Druhou je důraz na fyzickou akci, u níž je také zásadní, že není nijak postprodukčně „počítačově“ dodělávaná.
Stejně jako ostatní M:I filmy éry režiséra Christophera McQuarrieho obsahuje i Poslední zúčtování dvě opulentní akční sekvence, kde Tom Cruise figuruje jako milionářský ekvivalent Bustera Keatona a vystavuje se extrémní fyzické zátěži. Příznačné přitom je, že v jedné z nich, podvodní sekvenci ve vraku ruské ponorky, má na sobě skafandr s maximálně osvětleným obličejovým průhledem, aby jeho tvář byla co nejlépe vidět. Stejně jako ostatní scény z předchozích filmů i nové dvě jsou uhrančivými návraty ke klasické slapstickové akci dovedenými do extrému díky vysokým investicím do jejich přípravy. Už jenom díky nim se rozhodně vyplatí kterýkoli z dílů M:I vidět, nejlépe na plátně.
Tenhle dobrovolný azyl v analogovém podzemí mimo výboje internetových kulturních válek možná souvisí i s tím, že samotný scénář je podle mnoha recenzí filmu silně podměrečný. Nejdrsnější kritiky dokonce o snímku mluví jako o nezáměrné sebeparodii, která je tím absurdnější, čím křečovitěji sama sebe bere vážně. Poslední zúčtování je skutečně pojaté jako bilanční finální epizoda plná patosu, jenž může cyničtější publikum dráždit. Tím spíš, že vyprávění zároveň upozaďuje vedlejší postavy včetně těch klíčových, jako jsou stálí členové Huntova týmu Benji a Grace. Stávají se z nich jen pěšáci s přidělenými rolemi v riskantním plánu na dopadení Entity. Snímek se bohužel prohýbá pod vlastní osudovou přetěžkaností a místy je problém ho brát vážně – korunu mu nasazuje závěrečný procítěný monolog Luthera Stickella, který Ving Rhames namluvil tak plochým hlasem, až působí jako by byl načtený umělou inteligencí.
Jako za starých časů
Film je ale také nenápadně hravý. Tvůrci jako by sestoupili až k šestákovým kořenům agentských příběhů a bez uzardění sahají po těch nejotřepanějších a nejokatějších oslích můstcích daného žánru. Hrdina je omráčen a uvězněn v doupěti hlavního zloducha, odkud uprchne. Postavy musí opakovaně zneškodňovat nastraženou bombu (která je navíc atomová) a hlavní hrozbu představuje starý dobrý studenoválečný strašák zničení celé planety jadernými zbraněmi. Tyhle dva aspekty dělají z Posledního zúčtování snadný terč pro publikum očekávající jistou úroveň odstupu a sofistikovanosti. Zároveň ale nelze film jednoznačně zatratit prostě proto, že je nečekaně bezelstný.
Poslední zúčtování navíc sice možná znamená rozloučení se se sérii Mission: Impossible, ale nejspíš ne rozloučení s „nesplnitelnými“ misemi Toma Cruise. Ten se nechal slyšet, že hodlá natáčet filmy i v době, až překročí stovku, a momentálně uvažuje o dalším pokračování série Top Gun a případném sequelu svého závodnického filmu Bouřlivé dny. Rozhodně není náhoda, že v obou filmech hrají ústřední roli dopravní prostředky. A dá se tím pádem předpokládat, že i do budoucna bude Buster Keaton současného Hollywoodu spoléhat na kina a na analog obecně.
Mission: Impossible - The Final Reckoning (USA, 2025), režie: Christopher McQuarrie, scénář: Christopher McQuarrie, Erik Jendresen, kamera: Fraser Taggart, střih: Eddie Hamilton, hrají: Tom Cruise, Hayley Atwell, Ving Rhames, Simon Pegg, Henry Czerny, Angela Bassett ad., 169 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 22. 5. 2025)