Pařížská flâneuse za volantem / Holy Motors

Po rozpačitém přijetí snímku Pola X to vypadalo, že se kariéra Leose Caraxe uzavřela podobně jako u jiných skvělých filmařů, jejichž genialita se rozešla s aktuálními diváckými náladami a producentskými trendy. Film Holy Motors, který v roce 2012 oslnil kritiky i diváky, proto zapůsobil jako zjevení. Alegorické dílo s postavou bez vlastní identity lze nazírat z mnoha pohledů. Jedním z nich je i způsob snímání Paříže a její umělecká reprezentace v kontextu režisérových předešlých filmů a také obecné kulturní zkušenosti.

Kniha Edmonda Texiera Tableau de Paris (1852) představuje rozsáhlou sbírku rytin Paříže, které vyobrazují nejen památky, ulice, náměstí a divadla, ale také množství typů a postav tehdejšího pařížského života. Významnou roli mezi nimi zaujímá flâneur, kterého v 19. století zrodil městský blahobyt. Flâneur (v překladu kočovník, povaleč, lenoch, ale také pozorovatel a znalec ulice) se potuluje po městě a pro zábavu či z nudy sleduje jeho proměny. Walter Benjamin ho v návaznosti na esej Charlese Baudelaira Malíř moderního života (1863) vnímá jako emblematický archetyp městské, moderní a modernistické zkušenosti. Jeho charakter prošel dlouhým vývojem –...