Rodinu si nevybereš / Otec Matka Sestra Bratr

Můžeme někdy skutečně vědět, kým jsou naši rodiče? Jak je možné, že někoho známe celý život, a přitom o něm víme tak málo? Tyto otázky si pokládá veterán americké nezávislé kinematografie Jim Jarmusch v povídkovém triptychu Otec Matka Sestra Bratr. Tři oddělené příběhy, odehrávající se během rozpačitých rodinných setkání, tematizují zvláštnost vztahů mezi rodiči a jejich dospělými dětmi.

Po sebereflexivní zombie komedii Mrtví neumírají se Jarmusch opět přiblížil k poetice a narativním vzorcům své rané tvorby. Stejně jako v Tajuplném vlaku nebo Noci na Zemi se i v jeho novince jednotlivé povídky odehrávají na různých místech po světě, tentokrát v odlehlé části New Jersey, Dublinu a Paříži. Zatímco v Jarmuschových filmech z devadesátých let geografické rozprostření odráželo pestrou škálu emocí a motivů, mezi nimiž jednotlivé povídky hladce přecházely, Otec Matka Sestra Bratr zůstává ve svém vyznění umírněnější – jako by přesuny napříč prostorem měly spíše zdůraznit univerzálnost témat.

Jednotlivé příběhy propojují nejen společný námět, ale i opakované fráze a motivy, které pomáhají tvořit vnitřní rytmus a časem se stávají sebereferenčními. Jarmusch obsadil své dlouhodobé spolupracovníky (Adam Driver, Tom Waits nebo Cate Blanchett), ale i několik nových tváří (Mayim Bialik, Vicky Krieps nebo Charlotte Rampling).

V prvním jednání Emmy a Jeff poprvé po dlouhé době navštěvují svého excentrického otce žijícího na samotě. Zatímco sourozenci po cestě spekulují, jestli se o sebe otec vůbec zvládá starat, paralelně pozorujeme jeho přípravy na poslední chvíli. Překvapivě neuklízí, ale neuspořádaně všude rozhazuje knihy a ve spěchu se snaží schovat moderní nábytek a zbrusu nové hodinky Rolex. Samotná návštěva je pak plná zdvořilostních frází a trapných odmlk.

Matka z druhé povídky svůj vkusně zařízený interiér rozhodně před nikým neskrývá. Připravila pro své dcery krásné pohoštění a každou místnost pečlivě vyzdobila květinami. Sestry, které vzápětí přijedou, mají opačné osobnosti i styly: upjatá starší Timothea chodí vždy upravená a volá matce při každé příležitosti, zatímco divoká Lilith preferuje nekonvenční módu a od matky si spíše drží odstup.

Při návštěvě jako by se sestry vrátily do dětství. Z Lilith se stává zlobivé mladší dítě, které olizuje zákusky, když se nikdo nedívá, a snaží se na sebe za každou cenu strhnout pozornost. Timothea na sebe naopak bere roli náhradní matky, která na ni dohlíží a v případě nutnosti ji i napomene. Překvapivě se však zdá, že má k jejich matce v některých ohledech přirozeně blíže Lilith. I když se Timothea snaží matce zavděčit, nedaří se jí to: kytice, kterou ji obdaruje, ve výsledku na stole jen překáží, a když se chce pochlubit svými úspěchy v práci, sestra jí hned skočí do řeči.

Třetí a závěrečný příběh se od předešlých dvou lehce odlišuje. Nevyobrazuje rozpačitou rodinnou návštěvu, ale procítěné setkání dvojčat po tragické smrti rodičů. Skye a Billy se vydají do vyklizeného pařížského bytu, kde vyrůstali, a společně vzpomínají nad fotografiemi z dětství. Kamera švenkuje po potemnělých vyprázdněných místnostech, které působí příliš rozlehle, zatímco na pozadí doznívá ozvěna kroků sourozenců a melancholická hudba.

Poslední povídka přímo načíná témata odcházení a loučení, která zpětně prohlubují vyznění celého filmu. Jednotlivé kapitoly díky ní nelze vnímat jako oddělené příběhy, ale jako gradující jednání té samé divadelní hry, která tvoří plný význam jedině vedle sebe. Na rozdíl od předešlých dvou příběhů tu ve středu stojí vřelý, hluboký a procítěný sourozenecký vztah. Zatímco ostatní postavy se často nechápou a vzájemně se míjejí, dvojčata se místy chovají jako jedna a ta samá osoba a všímají si u toho druhého i té sebemenší změny, jako by komunikovala telepaticky. Sourozenci si jsou podobní i vizuálně: oba nosí kožené bundy nebo používají stejná gesta, i když jsou zrovna odděleni.

Podobnosti mezi jednotlivými rodinnými členy jsou zdůrazňovány i v ostatních jednáních. Sourozenci a rodiče se zpravidla oblékají do komplementárních barev, ať už to je, či není žádané: v prvním jednání do vínové a tmavě modré, v druhém do červené, zatímco v posledním se sourozenci sladí do smuteční černé. Několik dalších více či méně absurdních situací a gagů pak prostupuje napříč příběhy. Postavy nosí hodinky značky Rolex, přemítají, zda si mohou připít nealkoholickými nápoji, nebo opakují britský idiom „Bob’s your uncle“.

Dalším opakovaným motivem jsou skupiny mladých lidí jezdících na skateboardu, které na začátku každého jednání vytrhávají postavy z jejich fádní každodennosti. Jsou snímány za jízdy ve zpomaleném záběru, zatímco obraz doprovází ambientní hudba, nabývající až mystického rozměru. Skejťáci upomínají na širší chápání pojmu rodina: svou pokrevní rodinu si sice nevybíráme, ale můžeme se dobrovolně stát součástí subkulturní komunity, kam budeme zapadat a která nás bude bezpodmínečně přijímat.

Vyprávění celkově víckrát přechází do pomalého kontemplativního rozpoložení, kdy postavy přestávají mluvit a jen potichu rozmýšlejí, zatímco hraje tichá repetitivní hudba (kterou složil a nahrál sám Jarmusch společně s hudebnicí Anikou). Jednotlivé kapitoly pak oddělují abstraktní sekvence, kde se za toho samého hudebního doprovodu po zrnitém obraze míhají barevné skvrny, škrábance a rozostřené odlesky. Scény diváctvo přesouvají do abstraktní roviny, fungující na základě asociací, jako by představovaly pokus o zhmotnění vzdálené vzpomínky nebo pocitu.

Jarmuschův poslední snímek toho stejně jako jeho raná tvorba přímo mnoho nevyslovuje. Namísto toho se pohybuje v letmých náznacích, kontrastech a opakovaných variacích, které postupně tvoří významové posuny. Rodinné vztahy zde hrají nejednoznačnou roli; někdy jsou utiskující a omezující, jindy představují bezpečné útočiště a zdroj samozřejmého pochopení. Co když nikdy skutečně nezjistíme, kým jsou naši rodiče? Možná bychom se měli na závěr spíš ptát, co nám po nich zbude.

Father Mother Sister Brother, USA 2025, režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Frederick Elmes, Yorick Le Saux, střih: Affonso Gonçalves, hudba: Jim Jarmusch, Anika, hrají: Tom Waits, Adam Driver, Mayim Bialik, Charlotte Rampling, Cate Blanchett ad., 111 minut, distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 19. 2. 2026)