Hluboký spánek pavoučího detektiva / Spider-Noir
Z temnoty ulic metropole se vynořuje černobílá postava v trenčkotu. Rozpoznatelná ikonografie filmu noir nastavuje očekávání detektiva z drsné školy. Jeho místo ale zaujímá komiksová postava Spider-Mana. Seriál Spider-Noir je pulpová interpretace noirových klasik. Manýristická stylistika staví na staromilství, které tu ale působí moderně - podobně jako extravagantní výkon Nicolase Cage v hlavní roli.
Prohibice a Velká hospodářská krize určují tvář a atmosféru New Yorku 30. let. Mafián Silverman řídí byznys ve městě a ovládá nejvyšší politické kruhy, zatímco se v temných uličkách skrývají na scestí svedení lidé se superschopnostmi. Zločin vzkvétá. Pavoučí muž, který ještě před pár lety pomáhal obyvatelům klidněji spát, zmizel. Ben Reilly, stárnoucí a živořící soukromé očko ohýbající kodex podle řeči peněz, svou masku totiž dávno pohřbil, společně s osobním štěstím po smrti své ženy.
Nicolas Cage ztvárnil bogartovsky zmuchlaného detektiva, jehož kancelář stojí primárně silou vůle jeho na výplatu čekající sekretářky. Intuicí nadaný, cynický Reilly už na svá pavučinová vlákna spoléhá pouze v těch nejkrajnějších případech. Jeho bývalé, paralelní já, je ale potřeba více než kdy jindy. Zvlášť, když se zaplete do noirově typicky zašmodrchaného případu intrik a dvojích identit, který odstartuje svůdná femme-fatale – barová zpěvačka v Silvermanových spárech Cat.
Vyprávění se drží typických noirových atributů, jež organicky propojuje s anti-superhrdinskými tropy. Důsledně následuje motivy zrady, nevyhnutelné osudovosti a vše protínající ambivalence. Tohle není hra na hodné a zlé. Rozpíná se tu ponurý svět trpících, válkou a chudobou zasažených postav, pro které v džungli mrakodrapů nezbylo místo. Společenský rozklad, traumata ztracené generace a politický populismus se zrcadlí v druhém plánu. Každý hraje svou hru, snažíc se přežívat ve světě bez budoucnosti.
Marvelovské omalovánky nahrazuje postava Spirita od Franka Millera. Vizáž pavoučího hrdiny s tmavou kuklou a výrazně bílými klapkami na očích připomíná spíš Neviditelného muže od studia Universal. Podobnost s monster filmy je propsaná i do vyobrazení laboratorních pokusů na lidech, kde se rodí jejich superschopnosti. Epizody zakončují tvůrci klasickými a nikterak objevnými cliff-hangery.
Objevnost ale není to, o co by autoři tohoto patosu zbaveného milostného dopisu drsné krimi škole a estetice klasického Hollywoodu usilovali. Vyprávění je podepřené osvědčenými schématy. Skrze archetypální postavy a určitou předvídatelnost nasvěcuje formu, která se tu stává hlavním zážitkem. Stylistika byla pro filmy noiry vždy stavebním kamenem. Černobílá estetika s uhrančivou stínohrou je tu maximálně vycizelovaná s manýristickým citem. (Publikum ale může zvolit i alternativní, technicolorově saturovanou barevnou verzi. Atmosféricky mnohonásobně nosnější je však první varianta.)
Vykloubené úhly kamery, pokřivené rakursy, pečlivé kompozice s ostrými kontrasty, nitro postav rozpíjející vícenásobné expozice a ve tmě ponořená práce s prostorem jsou samostatně nosnými i významotvornými atrakcemi. Střih a kamera jdou u zdařile vtahující imitace dobové stylistiky nicméně vstříc současným postupům. Neokázale dlouhé, inscenované záběry s proměnlivým rámováním nahrazují záběry podstatně kratší, signifikantní kamerové jízdy z jeřábu nahrazuje „fluidní“ steadicam. Formálním vrcholem je „sopranovsky“ surreálná šestá epizoda. V ní se ve strhující noční můře zhmotňují protagonistova minulost i tříštící se vědomí. Děs a hrůza pramení z formální grotesknosti. Odlehčující, humorné konverzace marně maskují hořkost a bezcílné bloumání vnějšími i vnitřními světy.
Zároveň tvůrci vymezili fascinující pole pro extravagantní herecké kreace. Přesně obsazený Cage jednak přirozeně ztvárňuje hroutícího se muže, zároveň ale může svou identitu měnit. Vydává se za opraváře, hotelovou službu nebo ztraceného pacienta na psychiatrii. Tyto drobné odchylky dávají dvaašedesátiletému herci možnost realizovat podmanivou poťouchlost, aniž by se z jeho postavy vytratil kýžený fatalismus. Cage v osobitém, líbezně divném pojetí precizně zakonzervoval figuru lapenou do pasti deziluze a marných očekáváních. Opět dokazuje, že je skutečně jedním z mála amerických herců, kteří se nebojí opustit realistické škatulky, aniž by přitom přišli o pravdivost. Jinak zaměnitelné cestě muže, který objevuje znovu své poslání a životní smysl, dodal tolik potřebnou svébytnost.
Spider-Noir žánrovou hravostí vymezené mantinely opustí zřídkakdy. Osmidílná série netrpí rozmáchlými ambicemi budovat koncept mnoha vesmírů opírající se o camea a vrací se k tomu nejdůležitějšímu: výtvarnému spektáklu a průzkumu osobitého, mnohem zemitějšího fikčního světa.