Válečné trauma v hávu spektáklu / Odyssea

Epická báseň Odysseia představuje jeden ze základních kamenů evropské literatury, potažmo kultury obecně. Ačkoli byla zkomponována (nejspíše) před bezmála třemi tisíci lety, styl jejího vyprávění i uchopení klíčových témat působí stále moderně – nikoli proto, že by Homér (respektive kolektiv autorů, který dal dílo na základě ústní tradice dohromady) předběhl svou dobu, nýbrž tím, že právě Odysseia spolu se starší Iliadou převedly starořecké mytologické smýšlení do uměleckých děl a narýsovaly pole, na němž se v dalších miléniích západní evropská kultura utvářela.

Filmaři mají logicky z takto slavné a komplexní látky respekt, přestože několik filmových či televizních adaptací vzniklo – a to především italské provenience, od první v roce 1911 přes film s Kirkem Douglasem v roce 1954 po důkladně zpracovanou minisérii o čtrnáct let později. Dosud nejnovějším příspěvkem je předloňský snímek The Return sledující závěrečnou část Odysseova putování – tedy vylodění na domovské Ithace, kontemplativní mapování nepříznivé situace a následné katarzní znovunabytí rodinných i vladařských privilegií. K tomuto divácky nevděčnému, v našich kinech ani nepromítanému dramatu má docela blízko i novinka Christophera...