Zaklepe bezdomovec na domovní dveře a povídá…/ Borgman

3. 4. 2014 / Antonín Tesař
kritika
Placený

Režisér Alex van Warmerdam říká, že miluje škodolibé vtipy, a jeho vrcholné snímky Abel, Seveřané, Malý Tony a Poslední dny Emmy Blankové předvádějí brilantní studie mezilidských vztahů založené na stupňujících se poťouchlostech a naschválech. Se svým osmým filmem Borgman ovšem učinil nejen výrazný skok mezi filmařskou elitu tím, že se dostal do prestižní soutěže festivalu v Cannes, ale zároveň provedl znatelný úkrok stranou od své dosavadní tvorby.

Snadno by se dalo napsat, že terčem Warmerdamova škodolibého žertu jsou tentokrát samotní diváci. Stejně lehko při přemýšlení o Borgmanovi naskakuje i fráze o „narušování diváckého komfortu,“ ze které se už pomalu stalo zaklínadlo, jímž lze obhájit ledacos. Stejným směrem vedou i nejčastější komparace používané v recenzích snímku, které Warmerdamovu novinku přirovnávají k Hanekeho Funny Games a k Lanthimosovu Špičáku. Zkrátka se nám naznačuje, že budeme mít co dělat s dalším filmem, který je nesrozumitelný a odtažitý a je to tak v pořádku. Právě vzhledem k tomu, s jakými filmy je Borgman srovnáván a jak moc se liší od režisérových starších snímků, ale stojí...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Zhlédnout film

Edisonline

Článek vyšel v čísle

Populárně-vědecký film

92 / duben 2014
Více