Rétorické strategie angažovaného dokumentu / Michael Moore

Kontroverzní kritik americké společnosti Michael Moore je představitelem radikální podoby autorského dokumentárního filmu, který bývá označován za manipulativní a neobjektivní. Etičnost jeho tvorby však nelze zpochybnit tak snadno. Rozhodující je, zda ji vnímáme jako společenskou satiru, nebo dílo hlásající vyšší pravdu. Analýzou konkrétních rétorických prostředků Mooreových filmů se můžeme pokusit odhalit, na jakých principech jeho dokumenty fungují a jakým způsobem režisér rozděluje publikum, které se skládá z jeho zastánců a těch druhých.

Prestože Moore využívá tradiční dokumentaristické nástroje a jeho filmy nejsou z estetického hlediska radikální, daří se mu propojovat konvence tzv. výkladového modu, který v jeho filmech převažuje, s modem, jenž Bill Nichols definuje jako participační. Moore zasazuje žitý svět do rétorického výkladového rámce, jehož základním nástrojem je komentář a argumentace s cílem přesvědčit. Didaktičnost spjatou s výkladovým modem však ruší tím, že svým filmům přidává osobní rozměr.

Hlas komentátora a režiséra v jedné osobě slouží jako sjednocující zdroj informací, za nimiž se skrývá jednotné ideologické stanovisko. Komentář, tedy klíčový prostředek výkladového modu obvykle hlásající institucionalizované pravdy,...