Hadi se plazí na pódia / Kobry a užovky

Dlouho nezaznamenal český hraný film krátce po uvedení do kin tolik chvály jako Kobry a užovky. De facto už po novinářských projekcích začaly internetovými databázemi a diskuzními fóry kolovat až extatické výkřiky skloňující populistické slovo „nejlepší“ v mnoha směrech. A to i od kritiků, kteří jindy bývají převážně věcní. Třetí celovečerní film tvůrčího týmu kolem režiséra Jana Prušinovského si uznání zaslouží. Ačkoli trpí některými neduhy divácké odnože české kinematografie posledních zhruba patnácti let, mnoha z nich se dokáže vzdálit dostatečně na to, aby se v jeho případě dalo hovořit o vyspělém evropském artu.

Scénář Kober a užovek napsal letos teprve šestadvacetiletý spisovatel a student scenáristiky na FAMU Jaroslav Žváček. Schopnost glosovat sociální poměry bez pachuti hospodské vševědoucnosti předvedl už ve svém útlém románu Lístek na cestu z pekla. I ve scénáři se dokázal vyvarovat kontraproduktivního vrstvení přílišného množství sociálních motivů, kvůli kterému v poslední době například příliš nerozkvetla Poupata Zdeňka Jiráského. Žváčkovým mentorem na FAMU byl navíc Petr Jarchovský, jehož arriagovské Horem pádem dodnes platí...