Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů

Oprostit se od tradic zkrátka nelze. Hvězdné války nelze nově restartovat, neboť by to nebyly Hvězdné války. Na druhou stranu recyklovat v novém kabátě stále ty samé myšlenky, postavy, děje, situace a rekvizity nelze také. Režisér Rian Johnson proto v novém pokračování Poslední z Jediů učinil krok nejodvážnějším směrem, jakým mohl, ale také měl. Ve scénáři spojil znalost epické formy vyprávění, skrze kterou je příběh archetypy zabydlených Hvězdných válek zkonstruován, a pokusil se ji naředit lidskostí a zábavností. Obojí ovšem s mnohem větší vervou a hranou než tvůrce ságy George Lucas.

Johnson se nebojí přidat na komediálním a dobrodružném charakteru ani rozvíjet politické a metafyzické podtexty. Stejně tak trhá vazby na původní trilogii, prequely z devadesátých let i pilotní díl trilogie nové. Zároveň je rozvíjí neočekávaně, a přesto promyšleně. O takzvaném šoku, který zaplavil sociální sítě a některé filmové servery, kde fanoušci lkali nad zklamanými očekáváními a tím, že příběh se nerozvíjí tak, jak by sami chtěli, nemůže být při otevřeném sledování Posledního z Jediů vůbec řeč. Naopak. Ve světě Hvězdných válek se stalo konečně něco, co není pouhou recyklací a...