Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Když čeští dokumentaristé v posledních letech portrétovali životy lidí z okrajovějších částí společnosti, málokdy se obešli bez určitého stylizujícího filtru. Ať už šlo o slaboduše performativní Svět podle Daliborka, barokně přifouknutou Velkou noc nebo poeticky observační K oblakům vzhlížíme. Provokativní či artistní hra s fikčními a dokumentárními prvky, stejně jako převážně odtažitá kamera jako by zastíraly rozpaky, nebo dokonce latentní povýšenost tvůrců, kteří tváří v tvář sociálně slabším a méně obratným nedokázali zcela vylézt ze svého bezpečného uměleckého akvária. Snímek Nic jako dřív, v němž vystupují studenti varnsdorfského učiliště, si v tomto směru počíná vyzráleji a empatičtěji. Režiséři Lukáš Kokeš a Klára Tasovská se nebojí pustit si tápající puberťáky k tělu a zároveň mezi nimi tiše poletují jako ony pověstné mouchy na stěně.

Teo, Renča a kamarádky Anička s Nikolou, po kterých jsou pojmenovány tři zhruba půlhodinové kapitoly, se přitom všichni pohybují na šikmé ploše citových, finančních a dalších závislostí, prominutelných i závažnějších přešlapů. Blížící se maturita tak v jejich případě není zdaleka jedinou zkouškou dospělosti, kterou by měli zvládnout. Je spíše značně nejistým mezníkem, k němuž...