Volání smečky / Dogman

6. 1. 2019 / Jarmila Křenková
kritika
Placený

Marcello živoří na zchudlém italském předměstí, kde se mezi chátrajícími činžáky a zastavárnami s oprýskanými fasádami kromě místních zlodějíčků a gangsterů prohání jenom vítr a prach. V přímořské krajině i přes soustavný sluneční svit převažuje atmosféra rozpadu a bezútěšnosti. Prázdninová Itálie je odtud vzdálená asi stejně jako Maledivy, vysněná destinace Marcellovy malé dcerky. Ani jejich společné výpravy na moře a průzkum světa pod hladinou neevokují letní bezstarostnost. O tom, jak pevně vrostl do nehostinné krajiny, kde platí pouze zákon silnější smečky, nejlíp vypovídá, když bezelstně přizná, že za celý svůj život nebyl ani v Kalábrii.

Hrdina filmu Dogman Mattea Garroneho je muž drobné postavy s výrazem týraného štěněte. Dokonce i svou konstitucí působí v místní komunitě nepatřičně, jako slabý kus. Přes den provozuje salon pro psy, v noci dealuje kokain. Jedním z jeho klientů je hromotlucký primitiv Simoncino, který svými excesy terorizuje široké okolí. Simoncinova zvyšující se spotřeba drog a Marcellova touha po penězích a lepší existenci svede nesourodou dvojici do podivného spojenectví, které je přes záblesky náklonnosti hlavně animálním bojem o dominanci a v samém důsledku i o holé přežití. Marcello zprvu ochotně...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Muž ve filmu

120 / prosinec 2018
Více