Na věci jde přicházet i za pochodu / Andrea Szelesová

Režisérka animovaných filmů Andrea Szelesová, jejíž poslední krátký film En, ten, týky! (2026) měl premiéru na letošním Berlinale, nepatří k těm, kdo by od malička věděli, co přesně chtějí dělat. Její cesta k animaci, přes gymnázium na Slovensku a pražskou Výtvarnou školu Václava Hollara, byla spíše intuitivní než dlouhodobě plánovaná. Jen pár dnů před termínem ji přátelé upozornili na možnost přijímacích zkoušek na FAMU. Szelesová (ke svému vlastnímu překvapení) uspěla napoprvé. „Byla to sice náhoda, ale snad i trochu osud, protože jsem hned měla pocit, že jsem na tom správném místě,“ vzpomíná animátorka, jejíž tvorba je podobně intuitivní a bezprostřední, jako životní rozhodnutí, která k ní vedly. „Přišla jsem do Prahy neupečená, ale o to otevřenější je učení se,“ říká. „Časem jsem si zvykla, že hodně věcí prostě předem nevím. Ale když si je v praxi vyzkouším a osahám, na všechno přijdu, a funguje to.“

Už její bakalářský film Sestry (2021) zaujal mezinárodní festivaly i publikum kombinací vytříbené výtvarné stránky, emocionální přesnosti a obecné alegoričnosti. Příběh vypráví o dvou sestrách (anebo jakýchkoli dvou blízkých lidech), jejichž pouto se postupně rozpadá (vizuálně doslova propadá do písku), i přes...