Odpal to! / Hudba ve filmu Sirat
„Tahle hudba se neposlouchá, na tohle se tančí,“ říká jedna z ústředních postav čtvrtého celovečerního snímku španělského režiséra Olivera Laxe, když opravuje odpálený reproduktor. Osiřelá krajina marocké pouště ve snímku Sirat ožívá pravidelnými beaty techna, které sem přiváží skupina potulných raverů a raverek. Hudební nomádi a nomádky prchají na další party na hranicích s Mauritánií, zatímco ve stopách jim jde občanská válka. Hudba, která jim zprvu pomáhá oprostit se od kruté reality vnějšího světa, se postupně zhmotňuje v pomyslný most mezi peklem a očistcem.
Sirat natočený na základě Laxeho zkušeností s raverskou kulturou a životem v severní Africe poznamenané komplikovanými politickými poměry, sleduje příběh otce hledajícího svou dceru v rave komunitě. Hudba francouzského experimentálního producenta Kangdinga Raye tak koresponduje se specifickou subkulturou devadesátých let původně vycházející z étosu „mír, láska, jednota, respekt“. Zároveň ale vstřebává prvky žánru road movie. Ten je tu do značné míry inspirovaný jeho americkými ekvivalenty z pozdních šedesátých a sedmdesátých let, kdy šlo uvolnění společenských poměrů ruku v ruce se vznikem stylisticky inovativní a politicky angažované hudební kontrakultury. Do popředí filmu tak vystupuje motiv cesty z Hopperovy Bezstarostné jízdy – té doslovné, napříč válkou zmítanou krajinou, ale také duchovní, kterou jedinec v konfrontaci s konečností podniká sám v sobě.
Rovnoměrný beat techna, na který tancují raveři a raverky před nástupem vojsk, tento dojem konečnosti postrádá. O zkušenosti s techno rave parties doplněné používáním omamných látek jako LSD nebo MDMA se také často mluví jako o typu spirituální cesty, kdy se jedinec zbavuje vlastní individuality a rozpouští se v kolektivní zkušenosti.
Ve filmu však nejde o čistý projev eskapismu. Hudební doprovod obsahuje elementy tísnivosti čišící z přízraku války, ravery a raverky viditelně poznamenaly hraniční zkušenosti. Ať už kvůli tomu, že kdysi přišli o své nejbližší nebo kvůli svým tělesným handicapům. Oddávání se transcendenci skrze hudbu a tanec je pro ně volbou, která se na pozadí nezvladatelného chaosu zdá paradoxně nejrozumnější.
Paralely se spiritualitou v hudebním doprovodu posiluje i začlenění zpívaných muslimských modliteb v okamžiku, kdy jedna z postav sleduje přenos obřadů v poutním místě Mekka. Zaznívající Surah Maryam (v českém překladu Mariánská kapitola), odkazuje na část Koránu referující o událostech přecházejících narození Ježíše Krista. Zpívané modlitby nazývané saláty, které v muslimské kultuře vykonávají věřící pětkrát denně, jsou typem rituálu, jenž má vést k duševní a fyzické očistě. V jejich opakujících se melodických prvcích lze nacházet i podobnou funkci, kterou má plnit struktura techna – vést k oproštění se od vlastního já ve prospěch kolektivního vystoupení nad rámec běžné zkušenosti. Siratu tak lze rozumět nejenom jako doslovnému obrazu zkázy, ale i coby předzvěsti lepšího konce.
Rigidní až hmatatelný zvuk techna v první polovině filmu však nabývá jiného charakteru po klíčové události, která plní roli základního narativního zvratu. Z hudebního doprovodu vystupuje do popředí hlavně jeho skličující aspekt, který zdůrazňuje bezvýchodnost a nebezpečnost situace, v níž se ocitla nomádská skupina. Taneční tracky provázejí protagonisty a protagonistky napříč cestou pouští, jejich neohraničenost a intenzita doplňují zobrazované lokace a krajiny. Když chceme, aby vnější svět zasáhnul a zachránil nás od nesnází, namísto toho nás čeká opuštěná monumentální krajina, která vraždí bez přímé účasti lidí. Přítomné techno nejde ztišit, ani když člověk potřebuje být na chvíli bdělý.
Zatímco pravidelný beat byl dříve bezpečným místem pro léčení se z osobních traumat, gradující tenze jednoho se závěrečných tracků ústí v přízrak smrti. Tento kontrast doplňují subtilní odkazy na vztah mezi hudebními a válečnými technologiemi a podobný jazyk, který se zažil v jejich terminologii. Když jedna z hlavních postav vyzve svého kamaráda, aby „odpálil“ bedny, pod jejíma nohama vybuchne mina.
Závěrečná rozvolněnější skladba obsahující elementy tranceu opouští ryze taneční charakter a materialitu dosavadního hudebního doprovodu. Opakující se melodický podkres s klimaktickým vyústěním jako kdyby rozmělňoval mlhavé zbytky beatů, které vytrvaly z předchozích tracků. Výrazný stylistický přechod věstí, ačkoli vágně, novou kapitolu. Kolektiv utvořený s cílem hromadné hudební transcendence nahrazuje obraz zcela odlišné sešlosti. Ženoucí se vlak je plný běženců pravděpodobně prchajících před společenským rozvratem, kterému nelze uniknout ani pohroužením se do bezděčného tance.
Kangding Ray: Sirat OST. Multiverse 2025.