Mám ráda dokumenty a dojáky / Maja Miloš

Srbská režisérka Maja Miloš získala počátkem roku za svůj debut hlavní cenu na filmovém festivalu v Rotterdamu. I v tradičně provokativní rotterdamské soutěži působila její milostná romance o dospívání v dystopickém Bělehradě plná násilí, drog, sexu a tance trochu jako facka, která část publika povzbudila k nadšenému výskotu a část znechutila. Když Maja Miloš na konci srpna zavítala do Prahy coby členka poroty Fresh Film Festu, vypadala se zapálenou cigaretou nad sklenicí ledové kávy jako hrdinové Klipu — unaveně, ale nesmírně energicky.

Co podle vás odlišuje dobrý film od špatného? Co ve filmech hledáte?

Těžko říct. Nevím, jestli v sobě nosím nějaká kritéria, která bych uplatňovala vždycky, když jdu do kina. Záleží to na spoustě věcí. Je obrovská spousta možností, jak filmem vyprávět příběhy tak, aby se diváků dotkly. Mám ráda filmy, které nějak experimentují s filmovým jazykem, ale taky to není nic specifického... Jednoduše se mi líbí filmy, o kterých můžu přemýšlet. A mám ráda dojáky.

Ptal jsem se na to trochu i proto, abych se dozvěděl, co vás k filmům přivedlo. Zda vás na nich něco fascinovalo do té míry, že jste se je sama rozhodla natáčet.

Filmy jsem chtěl dělat od malička a od začátku...