Byt pocitů / Láska

Uvedením na valentýnský čtvrtek distribuční společnost Artcam trefně zdvihla rukavici, kterou označením svého posledního, na loňském festivalu v Cannes Zlatou palmou oceněného filmu Láska divákům hodil renomovaný tvůrce evropského artového filmu Michael Haneke. Zkomercionalizovaným nadužíváním postupně vyprazdňovanému slovu se v subtilním dramatu vztahu dvou stárnoucích lidí pokouší vrátit hlubší význam, a je přitom oproti svým dřívějším zvyklostem o poznání méně ironický a krutý, ale stejně rafinovaný. Jeho Láska není láskou z valentýnského plakátu, je v první řadě láskou přetrvávající umírání, a to navíc, v plánu druhém, láskou v podání dvou ikon francouzské nové vlny v bytě pukajícím kulturními artefakty.

Příběh Georgese a Anne, ztvárněných Jeanem-Louisem Trintignantem a Emmanuelle Rivou, herci, jejichž přítomnost ve filmu o lásce a vzpomínání evokuje přinejmenším snímky Hirošima, má láska (Riva) a Moje noc s Maud (Trintignant), Haneke sleduje v poslední fázi jejich vztahu, ve stáří, v době Anniny stupňující se nemoci, a to de facto s jedinou výjimkou výlučně v jejich společném bytě. Inscenuje jej přitom jako přísně sevřené mikrodrama, v němž jsou charaktery postav, jejich...