30 minut po půlnoci / Nečekaně úspěšné pátrání

Točit film o stále neuzavřené kauze vždy přináší riziko, že se objeví nová skutečnost či zásadní průlom, který přivede autory na rozcestí, ba dokonce vrátí v úvahách zpět na začátek. 30 minut po půlnoci je takovým případem. Kathryn Bigelow se svým týmem připravovala špionážní drama o neúspěšném, již 10 let trvajícím honu na strůjce útoků z 11. září, Usámu bin Ládina. 2. května 2011 ale speciální jednotka amerického námořnictva DEVGRU bin Ládina v jeho úkrytu zabila a z neúspěšného pátrání se stalo úspěšné. Snímek, který měl původně směřovat k otevřenému a bezradnému konci, tak dostal jasné vyústění.

Pokud opomeneme úvodní dvojminutový blackscreen, kdy jsou slyšet pouze autentické rozhovory operátorů s oběťmi uvězněnými v budovách WTC, tak syžet sestává z tří chronologicky řazených částí. Liší se délkou zachyceného časového úseku, perspektivou, z které jsou vyprávěny, i úkoly, které postavy řeší. Největší plochu stále zabírá pátrání po informacích směřujících k odhalení úkrytu bin Ládina. Prostřední a nejkratší část je věnována přeměně informací v akci a samotná akce pak dominuje celému závěru. (Shodou okolností trvá prakticky stejnou dobu, jakou strávily skutečné jednotky v komplexu, tj. 40 minut). Procházíme tak sérií scén, které se...