Hotel, řeka a kytara / Mekong Hotel

Ačkoli bývá Mekong Hotel označován za jakousi nezávaznou bokovku Apichatponga Weerasethakula, dá se na něj dívat i jako na dosud nejsubtilnější ztvárnění témat a postupů, které se kontinuálně opakují v jeho tvorbě už od celovečerního debutu Tajemný předmět o polednách. V obou případech se ostatně jedná o zvláštní spojení dokumentu a fikce, kde v centru zájmu jako by stálo napětí mezi vyprávěním a výpovědí. Už na začátku Tajemného předmětu sledujeme ženu, která popisuje tragickou událost svého života, a vzápětí ji režisér zpoza kamery vybídne, aby vyprávěla vymyšlený příběh. Její fiktivní historku pak během filmu rozvíjí řada různých vypravěčů, kteří si po svém přivlastňují a upravují její dosavadní průběh až do naprosté rozklíženosti a nesoudržnosti vyprávění jako celku.

Mekong Hotel zase vychází z Weerasethakulova filmového námětu s názvem Zahrada extáze, kde hlavní hrdinkou měl být ženský démon, který před svou dcerou tají svůj nadpřirozený původ. Ve výsledném filmu je několik scén zkoušek tohoto filmu, které jsou rozeseté mezi záběry ze zákulisí, kde spolu spontánně mluví samotní herci a režisér. Oproti Weerasethakulovu debutu je tu hranice fikce a dokumentu ještě...