Kurosawa mezi Reader’s Digest a existencí

Jak napsat knihu o tématu, k němuž se již vyjádřila řada zahraničních odborníků? Před tímto dilematem evidentně stál Luboš Ptáček, když se pokoušel své několikaleté zaobírání se nejznámějším japonským režisérem přetavit do knižní podoby. V případě zahraničních publikací či textů věnovaných Kurosawovi a celé jeho filmografii se zpravidla setkáme s dvojím řazením: buď čistě chronologickým podle data premiéry jednotlivých snímků, nebo podle opakujících se motivů (dvojnictví, vztah mistra a žáka, humanismus ad.), které jsou identifikovány a analyzovány napříč filmy. Ptáček se oproti tomu pokusil režisérovo dílo rozdělit do devíti kategorií na základě podobných motivů, žánrů, předloh či tvůrčího přístupu. Každý takovýto oddíl pak tvoří kapitoly zaměřené na konkrétní filmy a podkapitoly, v nichž se rozebírají jednotlivě jejich styl, složky, motivy a témata.

Bohužel snaha o co největší strukturovanost a netradiční členění paradoxně přináší spíše roztříštěnost. Samotný text totiž má podobu do vět upravených útržkovitých poznámek, které nejsou svázané argumentací. K tomu připočtěme četné pasáže citující či shrnující nejrůznější dostupné literární prameny a především fakt, že každý oddíl se opírá o zcela odlišnou metodologii. Někdy Ptáček vztahuje Kurosawovy...